Z četných definic fatality se může jevit jako nejvýstižnější tato: osud si tvoří každý sám z toho, co je mu dáno. Italští veristé (Verga, Deleddová. Pirandello) rezignovali na determinismus zděděných vlastností i pohyb společenských sil, nicméně jejich hrdinové tragicky končí v osidlech primitivních pudů a vášní. Důkazem může být průzračně čistý příběh Grazie Deleddové o mladém mnichovi, který ochutnal zapovězenou slast fyzické lásky. Ambivalence pocitů a vědomí, že nedokáže odolat pokušení, mu nakonec velí sáhnout si na život. Proč tohle všechno? S osudem jako pragmatickou veličinou pracuje polský prozaik Gustav Herling–Grudzinski (1919–2000) a jeho útlá knížka nese název HŘBITOVNÍ POUTNÍK (Paseka 2010, str. 81).
   Zavádí nás do zjitřené atmosféry Jugoslávie 90. let minulého století, připomíná etnické čistky a rozehrává příběh polského děvčete, které se ocitne v Srby anektovaném území. Zajaté ženy se tu na nějakou dobu stávají oběťmi sexuálního násilí, a když jsou konečně zapuzeny, jsou v mnoha případech těhotné.
   Zatímco většina dává přednost interrupci, Polka se rozhodne plod donosit a stát se matkou. Z popudu katolického kléru je přesídlena do odlehlého italského městečka, a počítá se s ní pro roli novodobé světice (Blahoslavená, svatá).
   Ať už jsou církevní pohnutky jakékoli, rány osudu je dokonale rozvrátí. Mučednická smrt, která je v tomto případě rozhodující pro beatifikační řízení, musí být smrtí opravdovou. Mariannu pohřbili nevědomky předčasně. Děs...
   Povídka je vyprávěna autorským subjektem a je nejpůsobivější v pasážích promluv mezi nevzdělanou Polkou a světově uznávaným spisovatelem. V životě přicházejí chvíle, kdy se nám krutě vysmívá a zraňuje nás do krve bohatá, marnotratná Krása Světa.
   Příběh druhý, po němž dostal soubor jméno, má strukturou vyprávění nejblíže k thrilleru; psanec křižující Evropou, zdatně vyhodnocující situaci a přespávající na hřbitovech. Málem si získal naše sympatie. Ve skutečnosti jde o kapitána Maliče, spolutvůrce masakru bosenských Muslimů ve Srebrenici.
   Čtenář se to dozvídá jaksi mimoděk a zároveň jsou mu nabídnuty motivy vražedného běsnění. Malič paradoxně přemlouvá své nadřízené, aby se vyhnuli násilí, zkratové jednání v něm však probudí zabijáka.
   Haagský tribunál najde svého muže také řízením osudu. A protože je Malič HIV pozitivní, bude to smrt, kdo rozhodne o délce trestu.
   Příběh nepostrádá napětí a svou výpovědní hodnotou působí jako výstražné memento.
   Jako doplněk jmenovaných textů autor uvádí třístránkový Deník psaný v noci (zápis ze 17. února 2000), který spekulativně prozrazuje další tvůrčí směřování. Také v tomto případě byla smrt rychlejší.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)