V úterý 19. října 2010 zemřel básník Karel Holub, člen Unie českých spisovatelů. Odešel náhle ve věku 71 let. Byl velkým milovníkem přírody, básníkem své Vysočiny, kterou měl nade vše rád. Ve svých recitálech, ve svých básních rozdával lásku, obdiv k životu a neskonalou dobrotu. Byl iniciátorem otevírání a znovuobjevování studánek na Vysočině, kdy celou akci povyšoval na silný kulturní zážitek. Bude nám všem moc chybět. Čest jeho památce.
KAREL HOLUB
Září
Září bičované dešti Copak asi provedlo
A babka zima
která šupem posílá ptáčky k jihu
Zdá se
že letos budem brzy sypat do krmítek
věrným, kteří zůstali
Vyznání
Napřed jen oči vysílaly,
připadal jsem si jasně starý
Šuntovní kabát – jarní paleto.
Pak zaklesla ses svými drápky,
pantáta rozum, ten byl krátký.
Grilován jsem a nemá konce to.
Myslím na tebe dennodenně
a denně u mne stoupáš v ceně.
Čím to, že vedeš si tak výtečně?
Pronásledován hendikepy
jdu za tebou jak hluchý, slepý
za průvodcem, jenž vodí bezpečně.
Naděje růžky vystrčila,
tu jsi však hravě sestřelila.
A něco nového zas začíná.
Na nebi záříš, věčná žena.
Jsi ve mně navždy uložená
jak poklad ve sklepeních Rokštýna.
***
Mlčíš? Mlč si, mlčenlivá.
Mlčet nic ti nebrání.
Já tady popíjím s Múzou.
Nabídla mi tykání.
Modlitba ke svatému Václavu
Svatý Václave,
vévodo české země,
pros za nás Boha, Svatého Ducha
a nedej zahynouti nám ni budoucím,
protože my z českých kořenů vzešlí na to celkem kašleme,
přebíráme vlajku euroobčanů a hymnu Ludwiga van Beethovena
a naše chudá a zadlužená krajina je nám prostě šumafuk.
Spoléháme na Tebe a Blanické rytíře,
že se postaráte,
aby česká krajina zůstala nadále česká i ve 3. tisíciletí.
A proto Tě slavíme, slavíme, slavíme.
Aleluja. Amen.
Karel Holub byl i skvělý satirik.
Rozpočtová odpovědnost a my obyčejní
Jak naplnit kasu
z rozpočtové kaše?
Utáhneme šrouby.
Ale jen ty vaše.
Přišla krize
Přišla krize, přišla,
nebudem se k ní znát.
Stejně ji budou cálovat
chudí, chudší a stát.
Nové tváře
Blondýnky nové v parlamentu
vylepší imidž o pár centů.
Nekompetentnost bere dech.
Proč nezůstaly radši ve vtipech?
Demokracie u nás
Demokracie u nás je oheň,
na kterém si každý opéká svůj vlastní buřt.
Někdo i dva, tři, čtyři.
A někdo by chtěl
to všechno mít pod palcem.
***
Kapitalismus nás rovná –
šíbrům prachy, sockám hovna.
JAN ONDŘEJ
Světe div se
V pohádkách stejně
jako v naší politice
může se státi
jedním mžikem
kdejaký kozel
zahradníkem
Relativita
Všechno je až moc
relativní
a kdo jsi bez viny
tak plivni
Ars poetica
Jak je to
u nás krásné
Básník zazáří
…. a zhasne
Národní
Tento národ
knokautován pravým hákem
zbaští každou volovinu
přímo s navijákem
Mašinisti
Z vrahů uděláme hrdiny
z nebožtíků vrahy
vrazi ti si zatím žijí
v přepychu za velkou louží
jen jim dejte ty medaile
když tak po nich touží
Historie
Někdo miliony nakrad
jiný po předcích je zdědil
i když není zrovna debil
je to vlastně zvláštní smečka
kdoví jak to dlouho přečká
složená ze starých samců
a mladičkých nevzdělanců
politických rychlokvašek
z Prodanky chybí jen Vašek
po přechodném hodokvasu
půjde to však všechno k ďasu
i těch sto osmnáct hlasů
Ze sbírky List, jenž nezežloutne
DANIEL STROŽ
Když stůněš
Když stůněš, stůňu taky,
s tebou ze sebe chřipku potím.
A věřím na zázraky,
když zdraví navrací se. Zatím.
Už neodsuzuj mě
Už neodsuzuj mě za výrok,
který nám teď rozdírá duši.
Vždyť mezitím vím, že se sluší
nekoupat slova ve špíně stok.
Jistě máš v sobě…
Jistě máš v sobě někde koutek,
v němž měkčí jsi než na povrchu.
Já přece nebyl nikdy floutek,
co miloval by pouhou mrchu?
V Paříži
V pařížském bufetu
dávám si bagetu,
v ní žambón, fromáž…
Pochoutek skrumáž.
Pigalle
Děvka nabízí se mně a ženě
v noci na Pigalle.
„Nemám prachy,“ říkám vyděšeně.
„Tak jdem za korále!“
V chrámu Matky Boží
V pařížském chrámu Matky Boží
Victora Huga hledám marně.
Quasimodo tam ale zdárně
v turistech davu zůstává svěží.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |