Když jsem byl v »minulém životě« ptákem - ostřížem, často jsem sledoval v rajonu, který jsem tehdy obýval (bylo to Kokořínsko), podivnou osobu v širokém klobouku (který mi částečně zakrýval pohled shora), v široké pláštěnce, kostkovaných pantalonech a s holí v jedné a skicákem v druhé ruce. Byl to pro mne v tehdejší romantické, mně zevšednělé krajině vzácný a obdivuhodný lidský objekt.
Ta postava mne zaujala natolik, že jsem na ni zaostřil svůj ostříží zrak... Co to provádí? Kreslil přírodní scenérii s kokořínským hradem. Pro mne to byla zajímavá informace už proto, že takových poutníků v mé oblasti nebylo mnoho, snad nikdo.
Po mém nahlédnutí na dílo a po uměleckém ptačím zhodnocení jsem dospěl k názoru, že jednoduchá, tužkou nakreslená a akvarelovými barvami okolorovaná kresba je podle zaujetí autora velmi vstřícná a upřímná.
Oba dva jsme byli jistě spokojeni, já pohledem a autor výsledkem.
Až v následujícím životě jsem zjistil, s kým jsem měl tehdy tu čest. Ejhle – byl to básník K. H. Mácha, autor slavného Máje, za jeho života ne vždy doceněného. Tento »pan« básník se dnes řadí k takovým velikánům poezie, jako byl Dante, Goethe či Puškin. Mimochodem jedinou autentickou tvář, kterou dnes známe, je jeho autoportrét z rukopisu Poznamenání. A když jsem již zmínil A. S. Puškina, Máchova kresba je stylem podání velmi podobná Puškinovu autoportrétu.
Tak vážený Mistře, přijměte ode mne - člověka velký obdiv. Přál bych Vám, abyste ve svém dalším životě byl tak velkým malířem, jako jste byl v minulém básníkem s velkým »B«.
Váš, Vás s modrýma očima obdivující
VOJTĚCH KOLAŘÍK tč. malíř a grafik
Autor: VOJTĚCH KOLAŘÍK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |