Dnes v podvečer jsem byl se ženou na hřbitově v bratislavské Dúbravce zapálit svíčku na hrobu Gustáva Husáka. Napadlo mne, že by se vám takový snímek mohl hodit do redakčního archívu. Taky vám ho posílám jako svědectví, že na tohoto posledního prezidenta ještě socialistického Československa místní lidé a občané Bratislavy nezapomínají. Nemohu se zbavit pocitu, že jeho velkým štěstím bylo, že byl Slovák. V Čechách by se místo posledního odpočinku tohoto bezesporu velkého politika asi nevyhnulo opakovaným nájezdům všemožných napravovačů historie a hlasatelů nových etických a kulturních hodnot.
Když jsem u toho prostého náhrobku stál, v duchu jsem si představil, jaké by to bylo, kdyby se na něm pro každého nového návštěvníka objevil epitaf: „Zde odpočívá prezident ČSSR, který se od svého nástupce, jenž rovněž přísahal na Ústavu Československé socialistické republiky a pasoval se na největšího humanistu světa, nedočkal ani jednoho důchodu.“
Vím, je to dlouhé, ale pro ty, kteří k tomu hrobu zajdou a neznají nedávnou historii, by to mohlo být velmi poučné.
Autor: PETR ORSÁG
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |