Jan Baar (1923) se narodil v dělnické rodině v chodském Postřekově. Po dokončení měšťanské školy se vyučil truhlářem v Domažlicích, kam dojížděl přes protektorátní hranici z Klenčí, které tehdy zabrali Němci. Bezprostředně po vyučení byl totálně nasazen v Bavorsku. Domů se vrátil až po osvobození západních Čech a pomáhal při odklízení následků amerického bombardování v Klenčí na sklonku války 26. dubna 1945. V červnu téhož roku vstoupil dobrovolně do nově se formujícího Sboru národní bezpečnosti. Po základním výcviku vykonával službu v šumavském pohraničí, podílel se na odsunu Němců z Československa a na konsolidaci místních poměrů. V roce 1951 absolvoval Vojenské učiliště v Lipníku nad Bečvou a v hodnosti poručíka byl zařazen k 12. brigádě Pohraniční stráže v Plané u Mariánských Lázní. Po několika letech byl vyslán ke studiu Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně; tu ukončil v roce 1961. Poté sloužil v různých odpovědných funkcích u 7. brigády Pohraniční stráže v Sušici, odkud odešel v roce 1978 do důchodu v hodnosti podplukovníka. Od té doby žil v Sušici se svou manželkou Ludmilou, vychoval dva syny, kteří zůstali věrni Šumavě stejně jako rodiče.
Jako autor začínal povídkami, ve kterých čerpal ze svých bohatých zkušeností u Pohraniční stráže, zveřejňoval je časopisecky. Až v roce 2006 vydal svoji první knížku Na hranici v nakladatelství Orego. Příběh, který v ní vypráví, začíná s jarem osmačtyřicátého roku a rozhodně není výplodem autorovy představivosti, ale realisticky odráží život u hranic v té době a je třeba říci, že chytl za srdce zvláště tu část mužské populace, která je dosud spojena jakousi pupeční šňůrou vzpomínek na dny strávené při ochraně státních hranic.
V roce 2007 vydal Podorlický klub českého pohraničí stržm. SNB Josefa Hendrycha v České Třebové druhou knížku Jana Baara pod názvem Na hranici dvou světů. Na rozdíl od předcházející prózy, kde se zabýval obdobím počátků ochrany státní hranice, přibližuje nám léta, kdy na hranice přišli vojáci základní služby. Ani tomuto příběhu, jenž se odehrává v konkrétních místech Šumavy, nechybí napětí a k dobru lze autorovi přičíst, že nepodlehl lacinému heroizování a ukázal obě strany mince, líc i rub.
V roce 2009 vydal v Klatovech román Obrázky z Klenčí. Popisuje v něm životní osudy obyvatel malého podhorského městečka na přelomu 19. a 20. století tak, jak je zachytila paměť starší generace, zejména čerpal z vyprávění svého otce a tchyně.
Aniž by to autor nějak zvlášť deklaroval, seznamuje nás s hrdinskou minulostí Chodů, tradičních ochránců našich hranic v minulosti. Román je napsán s tolerancí ke všem postavám, jež v něm mají své místo, ale je z něho možné zřetelně vycítit, na čí straně Baar stojí, nelze pochybovat o jeho silném sociálním cítění.
Vím, že v pozůstalosti Jana Baara zůstal hotový rukopis o jeho jmenovci, katolickém knězi Jindřichu Šimonu Baarovi a známém chodském spisovateli. Měl jsem možnost posoudit dílo v konečné verzi a dovedu si představit, kolik úsilí autor věnoval shromáždění materiálu písemného i fotografického, osobně navštívil všechna místa, kde tento kněz, dalo by se napsat člověk se srdcem na pravém místě, protože brojil proti mnoha církevním dogmatům, působil. Domnívám se, že by bylo jakýmsi dovršením života Jana Baara, aby se vydání knihy nepochybné historické hodnoty, doplněné i dobovými fotografiemi, někdo ujal a vyslal ji ke čtenářům.
Nemohu nevzpomenout na naše dlouhé rozhovory při setkáních, jedno se konalo dokonce v Sušici při příležitosti mé návštěvy Šumavy, psali jsme si a volali si, napsal jsem a zveřejnil recenze na všechny tři jeho vyšlé knížky. Měl stále spoustu plánů, rád hovořil o tom, co všechno chce ještě napsat… Jenomže člověk míní a život mění.
Jenda Baar patřil k lidem, kteří se ctí splní jeden svůj životní úkol a navrch si přidají druhý, který zákonitě vychází z jejich životních zkušeností, najdou v sobě dar slova a promluví k nám všem. Jenda Baar splnil i druhý svůj úkol, i když by se mohlo zdát, že pouze z části. V tom mu zabránila mu smrt.
Spisovatel Jan Baar zesnul po delší těžké nemoci 3. září 2010 ve věku 87 let a mně nezbývá než vyslovit: Čest jeho památce.
Autor: MILAN DUŠEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |