Lež
   Je moc prospěšná a užitečná. Ovšem je-li šířena v pravý čas a pro pravý účel. Poté, co tento úkol splnila, může se potichounku dementovat (nebo na ni zapomenout) a svět je zase v pořádku.
   V roce 1989 jsme byli v cizině. Páni, to se tam v Československu děly věci.
   Poslouchali jsme Rádio Svobodná Evropa. No hrůza! Po mnoho dní a několikrát denně jsme byli informováni o tom, že komunistická policie mlátila a třískala členy studentského průvodu a jednoho ze studentů umlátila k smrti.
   Za řadu dní se v Curychu konalo představení českého souboru národních tanců. Byli jsme tam. Tančili na Dvořákovy Slovanské tance. A tančili krásně. Před začátkem programu vystoupil pan konferenciér před jeviště a (špatnou němčinou) žádal obecenstvo, aby povstáním uctilo památku studenta ubitého komunistickou policií.
   Byl to trapas - nikdo z obecenstva nevěděl, o co vlastně jde. Někteří vstávali, jiní ne a kroutili nechápavě hlavou. Inu, nechápavci!

   Kos
   »Tak to ti teda nepude. Máš mizerný křídla,« to řekl s despektem (a nespisovně) ten kos, když jsem ho prosil (zdvořile a spisovně), aby mě naučil lítat.
   »Nemohli bychom to alespoň zkusit,« zaškemral jsem.
   »No tak teda jó,« řekl otráveně. »Mávej takhle křídlama!«
   Mával jsem divoce křídly. (Ech, vlastně rukama. Vidíte, já už si to pletu.) Nezvedl jsem se.
   »Tak to vidíš.« A chtěl odletět.
   »A co kdybych vylezl na támhletu zídku a zkusil to z výšky?«
   Kos, vida mou vytrvalost, počkal. A vskutku! Já opravdu trochu popoletěl. (Jen docela málo jsem si při tom natlouk.)
   »Tak to teda čumím,« pípl vyjeveně kos a odletěl.
   Trpělivost růže přináší! Vylezl jsem výš, a pak ještě výš a od té doby docela slušně lítám!
   Ale jenom, když mě nikdo nevidí. Nechci, aby si lidi o mně říkali (klepajíce si na čelo): »Víte, von je ňákej divnej!«

   Filipika milovníka češtiny
   A vy, dámy a pánové, kteří si dosti nevážíte češtiny a kteří ji téměř v každé větě znetvořujete nějakým nečeským slovem a kteří nedoceňujete její krásu a možnosti, její pružnost a ohebnost, kteří nejste ochotni zvládnout elegantní české přechodníkové vazby (jež nám mnohé jazyky závidí), tedy vy všichni přeložte následující věty do různých jiných řečí. A pak uvidíte!
   Spatřiv nepřítele uprchl. Spatřivše protivníky utekli. Spatřivše protivníky utekly.
   Znajíce metodu řešíme... (matematika)
   Ventily jsou pneumaticky zavírané. Dveře byly zavřené.
   Tluču kladivem.
   »Mně se chce něco říct.« (Vlasta Burian ve filmu Anton Špelec, ostrostřelec)
   Když jsem já k vám chodívával, pejsek na mě štěkávával. (česká národní píseň)
   Kdybys byl, Jeníčku, poslouchal matičku, nebyl bys nosíval po boku šavličku. (česká národní)
   Panenka ve svém koutečku tichounce poplakávala.
   Utrápený psík naposledy slabounce zaštěkl.
   Dýchavičná stařenka na stará kolena často polehávala.
   Pes, pejsek, psík, psíček, pejsánek, psisko.
   »... zlehýnka přioděná ...« (Werich v Pekařův císař)
   »... a což takhle mučínkovat?« (Pekařův císař)
   máslové těsto, chleba s máslem (máslový chleba?), bochánek
   ... polehoučku houpat... ty můj hošku... pomaloučku stoupat... neznavil babinku svou (Bábinčin maršovský valčík)
   ... kojí věrně tu malou surovkyni, surovečku, surovnici, surovčici, surověnku – safra, jak by se mělo říkat holčičce od surovce? (Karel Čapek: Měl jsem psa a kočku)
   ... ta kočka se jmenovala Jůra, ale princezna jí říkala ještě všelijak: Macek a Macourek, Číča, Čičinka a Čičánek, Lízinka, Míča a Mičinka, Mourek, Kočičák a Kočenka, ... (Karel Čapek: Velká kočičí pohádka) Přeložte: »kočičí«. A vůbec všechno od Karla Čapka nebo od Vladislava Vančury.
   Ráno, raníčko panna vstala, ... (Erben)
   bába, baba, babka, babička, bábinka, bábrlinka, babice, babizna
   ohřívač, přihřívač (páry) (velice případný technický výraz)
   Poturčenec horší Turka.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]