Vážený Milane Blahynko, kolego a příteli,
je pro mne ctí a zároveň radostí, že vám díky ceně Unie českých spisovatelů při této slavnostní příležitosti mohu vzdát hold. Není jisté, že si to zasloužím, ale není pochyb, že vy si zaloužíte literární cenu Unie českých spisovatelů za své celoživotní dílo.
Dovolím si začít nejprve svojí osobní vzpomínkou. Když jsem vás viděla poprvé, doprovázena Janou a Milanem Černých, mými nakladateli z Onyxu, ve vašem domě v Horce, kde jste nás velice srdečně přivítal, oblečený v dlouhém světlém úboru ze silné látky, připomínal jste mnicha.
Mám pocit, že jím tak trochu jste, v tom smyslu, že jste se uchýlil do klidu a samoty, daleko od hlučných měst, a vytvořil si tak ohromný prostor pro svůj vnitřní život, který lidé z měst opomíjejí, protože jsou nuceni řešit spoustu záležitostí, jež je vzdalují od toho nejdůležitějšího: od smyslu života.
Potom jsem se znovu vrátila do vašeho domu, jehož velká část připomíná veřejnou knihovnu, tolik je tam knih a tolik prostoru zabírají. A v jiné části je malá kulinářská laboratoř, kde rozvíjíte svoje kuchařské umění, které mi utkvělo v paměti. Využívám této příležitosti, abych vám znovu poděkovala za vaši pohostinnost.
Nebudu se už dál šířit o této vaší dovednosti, možná málo nebo vůbec neznámé, ale o vašem nadšení pro literaturu. Pochopila jsem, že jste od hlavy k patě člověk oddaný kultuře, kultuře, která představuje základ pro rozvoj společnosti, v souladu s vaší filozofií společnosti celé, bez rozdílu postavení nebo společenské třídy.
Na univerzitě v Olomouci jste studoval češtinu a estetiku a zakončil svoje studia diplomovou prací Nezvalova baladická tvorba.
Jako knihovník, později vyučující a redaktor v olomouckém nakladatelství, i při své literární činnosti v Praze, Brně a Ostravě jste stále rozvíjel šíři svého poznání, pronikavost v analýze, zkrátka svou vášeň k literatuře, vyjadřovanou v literárních kritikách, recenzích, statích.
V sedmdesátých letech jste se stal jedním z hlavních představitelů literární kritiky chápané jako věda, umožnující přiblížit nové zkušenosti ze světové reality. Poezie byla a zůstala vaším oblíbeným žánrem.
Dnes, kdy vládne mediální technika zahlcující přemírou obrazů, morální materialismus a kultura, která se snoubí s obchodem, se poezie zdá být hozena do starého železa.
A tím musíte trpět, Milane Blahynko, tak jako všichni opravdoví basníci a nostalgičtí čtenáři krásné literatury.
Ale je na vás, jakož i na členech Unie českých spisovatelů, nenechat upadnout v zapomnění jména, která představují to nejlepší v české literatuře, a obhajovat je s inteligencí a prozíravostí proti znesvěcení.
Na závěr mi zbývá poblahopřát vám k tomu všemu, co vás opravňuje dnes stanout mezi svými literárními kolegy při převzetí této ceny, která je důkazem vašich zásluh.
Autor: BARBARA FLAMANDOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |