Sezóna v Mariánských Lázních končí. A je načase. Končí i říjen. Naposled si hosté poslechnou program zpívající fontány. Z kolonády, od Rudolfova, Karolínina a dalších horkých a studených pramenů se posluchači a diváci minutu po minutě scházejí, mnozí na poslední chvíli přiklusávají, aby nezmeškali program. Nemálo jich je po zvyku oblečeno na léto, jenže tady zpěváky a muzikanty jménem Zíma, Chladil i Podéšť, jak se v průvodcovských textech symbolicky rádoby vtipně uvádí, nejraději vítají v létě a na jaře. Už je podzim. Stovky hostů z blízka i daleka, z Čech, západních i východních krajin a zemí, bílí, šikmoocí, jazyky se mísí, fotoaparáty připraveny, s napětím čekají na první tóny fontány. Za chvíli zazní klasická hudba Antonína Dvořáka, bude to jeho slavný Karneval.
Zpívající fontáně je zcela lhostejno, zda je lidem chladno až zima, že je i po dešti. Dokonce že v ten den skončila volební kampaň do senátu a týden před tím i do komunálu. Že i při ní přituhovalo v lidské pohodě a navíc v nepohodě. Že cesta české demokracie nabírá nových odboček, zákrutů i kotrmelců a na prvním místě přibývá člověčího bláznovství a kariérismu. I touhy po moci. Inu, volební karneval doslova a do písmene. Závěrečným plus mínus třem čtvrtinám voličů proklouznou volby mezi prsty, bez jejich účasti. Je až smutno při pomyšlení, jak většině národa jsou parlament, zastupitelstva, ba i ty časté volby přímo ukradeny, a mnohým asi i sám pan prezident? Liberální demokracie na rozcestí? Dokonce ten médii prošpikovaný tunelář Kožený má podle volebního seznamu politických stran a sdružení svou stranu, co kandiduje v samotné ČSR, kde je hledán pro podvody a finanční úniky!!! Co za žábu (promiň, nevinná žabičko) nám slavným Čechům sedí vytrvale na prameni?
Co to? Na široké okruží zpívající fontány usedá chlapík s fotoaparátem. Využívá hlubokého nadechnutí fontány před vytrysknutím vodní smršti a nádhery Dvořákovy symfonie? Vášnivý fotograf, nebo naivka? Zřejmě netuší, co ho za okamžik čeká. Zdvíhá se, aby ukročil ty dva tři metry do mělké vodní hladiny, a usedá na jednu z desítek trysek možných rozměrů i tvarů pod kamenným vyústěním hlavního vodního sloupce… Koho se chystá fotit: své přátele nebo na okamžik ztichlou fontánu, nabírající vodní spršku, uchystanou záplavu živlu?
Kolem dokola čeká ztichlý dav, lidé jen zírají, co tam ten cvok chystá? Aparát cvakne, a je to slyšet v tom minutovém klidu. Ten človíček je buď promazaný becherovkou jako dělo, nebo si připravuje nejhezčí obrázek na památku! Jenže… Zapomíná na fontánu! Na bezpočet jejích chrličů, co se právě nadechují k akci. Hektolitry vodní parády všech možných rozptylů, od barevných mlžných spršek až k mohutným prskajícím a plácavým úderům mohutné vodní kaskády! Fotograf, nebo blázen!
Připravená, kdesi pod fontánou ukrytá hudební zásobárna přesně v určený čas spustí slavné melodie Karnevalu: ta, ta, ta, ta, zazní nad ztichlou fontánou, ona opravdu zpívá, jásá, představuje posluchačům parádní událost s množstvím masek všech možných podob – hrdinných i bláznivých, krásných i odporných šašků. Co však mnohým posluchačům zaznívá do uší, je skrytá melodie na téma „Hastrmane, tatrmane helou… Kampou celou… boží mlýny melou, koho již zítra semelou?“ Antonín Dvořák, skutečný génius hudebních nálad, od tklivých až po komediální, nezapomněl ani na masky hastrmanů a tatrmanů. Ti excelují ve všech dobách, těch skladatelových a tím spíše v současnosti povolební, kotrmelcové, v níž tatrmanství slaví přímo hody. Ano, slyšíme různé stupnice tatrmanství, od nejhlubších po nejvyšší tóny, směšné, nesmyslné, urážející, prodchnuté lidskou blbostí, správně Jene Werichu, blbost lidská vykvétá do všech podob! Vy lidé, plovoucí i proti své vůli v té hlubině tatrmanství, vydržte, vydržte vy čestní muži a moudré ženy, nedejte se strhnout do karnevalu podvodních i zjevných tatrmanů.
Dvořákova karnevalová symfonie doznívá v potlesku naslouchajících davů. To přece není jen potlesk, co slyšíme? Je to i výbuch smíchu, lidé pochopili karnevalové téma? To taky! Krom toho bouře smíchu provází i toho pana fotografa, jenž mokrý jako pravý hastrman a zmoklý jako slepice leze od fontány, voda mu kape z obou šosů, ba i plíseň, to známe z písně W+V, přímo plave z fontány na pevnou dlažbu, právě v těch místech, kde je připevněna kovová tabulka se jmény autorů, stavitelů zpívající fontány a datem jejího otevření v roce 1986. Vydržela 24 let! Ano, tatrmani ji nestačili objevit!
Opožděný pozdrav z M. L. posílá milovník lidového pořekadla „Hastrmane, tatrmane, dáváš kůži na buben, nebudeš-li bubnovat, budeš muset z kola ven!“
Autor: DALIMIL ZDEKOŠ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |