Milý Ježíšku,
   mám obrovské dilema. Nevím, jakou známku mám nalepit na dopis určený pro Tebe. Také se drobet strachuji, zda můj list dojde na správnou adresu. Přituhuje, až praští, a tak poštovní holubi určitě nelétají, aby jim neomrzla už tolik namáhaná křídla. Nebeská pošta, jak jsem se dozvěděl, má v posledních letech a hlavně v Čechách pořád vleklé potíže. Poslední zpráva z ranních novin říká, že její vnitřní poštu napadli nějací hackeři! Přesto mi to nedá, abych si na Tebe nevzpomněl. Protože i samotná vzpomínka na Ježíška mi přináší radost. Každým rokem, jak stárnu, čím dál větší.
   Rád bych požádal alespoň o pár maličkostí – pro své nejbližší, i když je mi zcela jasné, že za Tebou pospíchají mnohem důležitější žadatelé. Děti především.
   Můžeš-li, pošli prosím pro mou ženu lék, aby, když už třikrát utekla hrobníkovi z lopaty, měla život o něco méně bolestivé.
   Mým dětem dej alespoň do dlaně trochu lásky i večerního slunce, když jsem to já tolik neuměl.
   A pro sebe bych také měl jedno přání. Naděl mi ještě pár let, protože vše, co jsem nashromáždil, nestačím rozdat za jediný den, natož za jediný večer. Na Vánoce budeš s námi sedět u stejného stolu jako všichni poutníci, již se trmácejí a vracejí ke svým nejbližším. Kdybych dojetím zapomněl poděkovat a náhle ztratil řeč, drcni do mne ramenem.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]