Čeští politici po všech stránkách praví, praví názory, řečmi i skutky, z oprávněného pocitu vzdělanostní a kulturní méněcennosti se rádi blýsknou citátem, příměrem, čímkoli, co by podle jejich domnění mohlo zapůsobit jako doklad, že nejsou na tom až tak špatně, jak ve skutečnosti jsou. Proto řízný premiér s kulema rád čerpal z otrávené frazeologické studnice nacismu, snad vůbec netuše, že tím prozrazuje, jaké „myšlení“ je mu blízké, prostoduchá a komická ministryně obrany s chutí ujala žalostné parafráze známé písničky a byla by ji jistě ráda zazpívala až třeba v americkém kongresu. A že s pádem vlády, kterou břídil „řídil“ a v níž snaživá pěvkyně zpívala podle not svých chlebodárců, pokušení předvést umělecké vlohy nezaniklo, to hned po oznámení výsledků loňských komunálních voleb v Praze, snaživě dokázal kandidát velmi neúspěšné ODS na pražského primátora pan docent Svoboda. O veleúspěšném panu Tůmovi z vítězné konkurenční strany podbízivě řekl, že „je pro mě natolik důvěryhodný člověk, že bych s ním v Americe šel krást koně“. Tak pamětihodný žblept (cituji ho zde z Práva) šel od média k médiu a Lidové noviny, jistě zděšeny, co vše tu pan docent prozrazuje na sebe, na pana Tůmu a také záměry rýsující se koalice, pokusily se oslabit výpovědní hodnotu výroku o pánu Tůmovi, jemuž zřetelně stranily, svým komentářem: „Svoboda použil americké přísloví, které příliš nepasovalo.“ Prý jednak proto, že v Praze příliš koní není „a o pozemcích pro developery americké přísloví nemluví“, jednak „kvůli tomu, že kvůli pověsti ´ukradnou všechno´ pražská ODS v boji o magistrát historicky poprvé prohrála“.
Nuže, v Lidových novinách se složili hned dva na to, aby vyprodukovali stylistický skvost („kvůli tomu, že kvůli...“), aby rčení vydávali za přísloví (proč by se namáhali nahlédnout do slovníku literárních pojmů?) a aby ze pokusili stín, který z toho výroku padá na pana Tůmu a americký způsob myšlení, smazat nejnešikovnějším možným způsobem. Autoři článku v LdN jsou vůbec znalci: napřed označí rčení mylně za přísloví, ale pak vyvrací jeho trefnost, nechápajíce, že užití přísloví např. vrána k vráně sedá na jednání dvou šíbrů z Prahy nelze zpochybnit tak, že v Praze není mnoho vran.
Žádný sebedůmyslnější způsob však nemůže hodnověrně popřít, co všecko pan docent, zdrcený debaklem své strany, řekl nejen o sobě a o (snad už jen někdejším) americkém prostředí (že důvěryhodnost se v jeho pojetí nevylučuje se zlodějnou), ale pana Tůmu (na základě něčeho, co se jinak neví?) smýšlí jako o potenciálním partnerovi, s nímž by ochotně šel krást, ne ovšem koně, (to se pan docent zmohla metaforu), ale něčeho, co se u nás tak velice cení jako v Americe kdysi koně. To rčení, zaznamenalo Právo, „podle Svobody je v USA největší poklona, protože zloději koní se stříleli bez soudu“.
Když pravý politik zabásní, je to zpovědní lyrika par excellence. To rčení přece pasuje na pravé úmysly všech pravých zájemců o Prahu. Také těch, co se k moci přikradli až teď.
Autor: T. L.
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |