Knihu ABECEDA ARCHITEKTURY vydalo Nakladatelství Slovart, Praha (256 str.) a její autorkou je Carol Davison Cragoe a překladatelkou Marta Kraplová. Na knize se ovšem podílelo mnohem víc autorů, ale i spolupracovníků. Těm autorka vyjádřila vřelé díky v závěrečné doušce, úsměv možná vyloudí i zmínky o podpoře Felicity, což je domácí kočka. Odtud se snad dá usuzovat, že autorka knihu psala v jisté pohodě a je to na jejím obsahu a skladbě znát. Má to být průvodce základními pojmy a stavebními slohy a toto určení práce beze zbytku plní. Je to vlastně i jakýsi naučný slovník, rozdělený do kapitol jako typy staveb, gramatika slohu, materiál, sloupy a hlavice, oblouky, střechy a štíty, klenby, kopule, věže, vchody, okna, schodiště, komíny a krby, ornamenty. Shrnující jsou pak kapitolky slovník pojmů, rejstřík.
   Kniha může zaujmout odborníky architektury, ale rovněž naprosté laiky - svým přístupným a srozumitelným charakterizováním stavebních prvků i jejich zařazením do dějinných souvislostí. Na obsahu knihy je znát anglická tradice, někdy trošku odlišná od zbytku Evropy, což znamená užití speciálních anglických termínů. Rozeznáme tu například sílu antického umění, příklady v oborech architektonických. Tak na str. 7 čteme, že kostel sv. Pankráce v Londýně vznikl v letech 1819-1822 v neoklasicistním slohu, ale že má antikizující věž a iónský portikus. Čtenář je samozřejmě veden k tomu, aby si ve slovníku pojmů vyhledal termín »portikus« a na str. 249 najde vysvětlení, že »portikus« znamená krytý prostor se sloupovím v průčelí stavby, obvykle podpírajícím zeď. Vrátí-li se zpátky na str. 7, kde je tento termín užit, setká se s odlišností - v Anglii byl tento jev byl »příznačně nazýván« Greek Recival.
   Kniha je nápadná ilustracemi, ty neruší text, ale doplňují jej. Abeceda architektury byla koncipována coby »průvodce« základními pojmy a toto zaměření jí otevírá cestu k širokému využití pro zanícené návštěvníky památek, průvodce, studenty, nebo i odborné pracovníky, kteří si tu rozšíří své představy právě o tradicích v anglicky psaných textech dějin umění. Je vlastně mapou vývojové cesty od antiky až po současnost a vcelku nevadí její úzké zaměření na charakteristické stavební památky, jichž je jistě hodně především na území Itálie a Francie. Právě z těchto zemí jsou vybrány příklady: je jistě dobré osvěžit si slovo »nika« na příkladu niky v římském Panteonu, nebo termín »Vitruviovské okno«, definované na str. 179.
   Českého čtenáře nikterak neruší náhrada dříve užívaných termínů za jiné, protože pochopí, že jde i o záležitost překladatelskou. Tak například my jsme se ve škole učili o řeckých slozích, zde jsou tyto pojmy nahrazovány slovem »řád« (korintský řád apod.).

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]