Na předvánočním knižním trhu se objevila jedinečná publikace NÁVRAT ZMIZELÉHO LETCE s podtitulem Pátrání po dramatickém osudu českého polárníka Jana Březiny, kolínského rodáka. Poutavá obálka s výřezem mapy, dobovým letounem i tváří v pilotní kukle navozuje atmosféru cestopisu. Jen obrázek J. V. Stalina v pravém rohu, podepisujícím nějaké dokumenty, naznačuje, že by se mohlo jednat o mnohem více. Možná že Stalin zrovna podepisuje příkaz k vyznamenání účastníků dnes již legendární sovětské Papaninovy výpravy k severnímu pólu, kde byl jako jediný cizinec skvělý letec Březina, ale možná právě podepisuje jeho ortel smrti.
Knížka z oblasti literatury faktu autorské dvojice novinářů Taťany Březinové a Mikuláše Černého se čte nejenom jako napínavý cestopis, encyklopedie dobývání severního pólu a politickohistorická sonda do 30. let minulého století, ale i jako velká detektivka. Vždyť pátrání po životě i smrti Jana Březiny se uzavřelo po více než půlstoletí, až s třetí a čtvrtou rodinnou generací – polárníkovy neteře a jeho prasynovce. Jak to vše ale začalo?
„Jan Březina z Kolína letí na severní pól!“ hlásaly palcové titulky českých prvorepublikových novin. Podle senzační zprávy se v roce 1937 nacházel třiadvacetiletý letec a mechanik na palubě jednoho z letadel Papaninovy výpravy, která měla namířeno k severnímu pólu, kde doposud nestanula lidská noha. A že se o to v celé historii snažila nejedna výprava! V zemi věčného mrazu a ledu zahynuli Norové, Švédové, Němci, Angličani… Jen díky sovětskému ledoborci Krasin přežil neúspěšný pokus o zdolání pólu s italskou výpravou generála Nobileho jiný Čech, akademik František Běhounek.
Papaninova výprava nejenže znamenala ohromný propagační úspěch Sovětského svazu, ale dala základ světovému vědeckému zkoumání Arktidy. Po návratu prožívali její účastníci v Moskvě dny nevídané slávy, ale deset měsíců poté byl nejmladší člen výpravy a jediný cizinec letec Březina v Moskvě zatčen. Od té doby jej rodina už nikdy nespatřila. Jak se ale vlastně do Sovětského svazu dostal?
Kniha nám otevírá oči víc než kdejaká učebnice. V neobvyklém záběru popisuje na základě autentických prožitků jednotlivých postav dosud málo zpracovanou oblast 30. let, doby industrializace země, a zavádí nás mezi zahraniční specialisty, špičkové pracovníky z různých zemí, jimž byly nabídnuty dobré platy, ale i mezi politické emigranty, kteří prchali před nacisty a našli v Rusku azyl, nebo idealisty, kteří hledali v zemi sovětů to, co jejich země nenabízely. Tak se tam dostal i český odborník v obuvnické profesi Václav Březina s manželkou a dvěma dětmi, budoucím polárníkem Janem a jeho sestrou Marií. Kniha podrobně popisuje tvrdé pracovní nasazení, dusnou atmosféru i postupující deziluzi idealistů, kteří zaznamenávají velké rozpory mezi slovy a činy a všímají si, jak lidé „mizí“ a už se nevracejí. Zmizelých přibývá, vždyť žijí v letech, která jsou pozdějšími historiky nazvány dobou „velkého teroru“.
V roce 1938 byl zatčen i Jan Březina a od té doby ho rodina neviděla.
Během Velké vlastenecké války byl „velký teror“ zapomenut, vítězství Rudé armády pod velením maršála Stalina odsunulo všechny otázky o procesech, v nichž zahynuly stovky tisíc lidí, do pozadí. Teprve v roce 1956 uslyšel svět poprvé o kultu osobnosti a jeho důsledcích. První dopis s žádostí o informace o osudu Jana Březiny zaslala po návratu do Československa jeho matka Františka. Odpověď obsahovala jen údaje o jeho smrti. Další dotazy posílala Janova sestra Marie Březinová sovětským úřadům prostřednictvím Červeného kříže. A tak začal dlouholetý úporný boj o získání pravdy, který v knize označuje kapitola Pátrání. Přesto rodina v roce 1978 dosáhla Janovy rehabilitace. Po smrti Marie přebírá štafetu pátrání po zmizelém strýci její dcera, redaktorka Taťana. Cesty do Moskvy, další, až úmorná korespondence se sovětskými úřady…
Jak lehko se řekne a jak těžko se koná, ví ten, kdo pamatuje konec 60. let a následující vývoj po šedesátém osmém roce na území tehdejšího socialistického Československa. Ptát se po obětech stalinismu v čase normalizace chtělo rodovou tvrdohlavost a vytrvalost, jež zcela jistě nechyběla ani Janu Březinovi, který to dotáhl z učně leteckého učiliště v pražských Letňanech až na špičkového mechanika a pilota správy Severní mořské cesty, jež plně snese přirovnání k jakési sovětské obdobě britské Východoindické společnosti. I když se pátrání posunulo alespoň k datu smrti (16. 8. 1938), autorka pozdější knihy další desítky let stále nevěděla, proč a za jakých okolností vlastně zemřel a kde je pochován.
Do odhalení pravdy se ale sovětským úřadům nechtělo. Na dopisy sice reagovaly, ale se záměrně zkreslenými a falešnými údaji. Reportáže o Papaninově výpravě a Janu Březinovi v československém tisku však vycházely, přidávali se další novináři. Otázky však zůstávaly bez odpovědi.
Zlomovým rokem pro pátrání je až rozpad Sovětského svazu a změna klimatu v celé zemi. V Rusku dochází k „archivní revoluci“, která konečně přinese odpovědi, a to prostřednictvím organizace pro lidská práva Memorial, se kterou byla Taťana Březinová v kontaktu. Jen díky tomu obdržela neuvěřitelnou zásilku – složku filmů označených jako přísně tajné. Dozvídá se, že Jan Březina byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k smrti zastřelením pro údajnou špionáž ve prospěch prvorepublikového Československa.
Příběh by se mohl uzavřít, ale je zde stále ještě mnoho otazníků. Do pátrání zasahuje i syn redaktorky Březinové, Mikuláš Černý, který jako student žurnalistiky věnuje svou bakalářskou práci Janu Březinovi a době „velkého teroru“ magisterskou práci na Institutu mezinárodních studií UK. Při pobytu v Rusku jde po stopách svého prastrýce, bádá v Muzeu Andreje Sacharova, navštěvuje Butovo, tajné popraviště u Moskvy, kde ukončil svůj život i český letec. Kruh se po více než půl století uzavírá knihou Návrat zmizelého letce. Jedna z jejích kapitol se opírá o novodobé výsledky výzkumu našich historiků, kteří odhalovali rozsah perzekuci československých občanů, působících tenkrát v SSSR.
Autoři v strhujícím vyprávění odhalují krok za krokem výjimečnou životní a profesní dráhu slavného polárníka, jehož po návratu z expedice Stalin přivinul na hruď a poceloval „polibkem smrti“. Umožňují čtenáři nahlédnout do tajných archivů a unikátních dokumentů, které nebyly v takovém rozsahu u nás dosud publikovány. Příloha knihy je věnována objevování Arktidy, cestám k severnímu pólu i nejrůznějším expedicím, které ho dobývaly po souši, na lodích i ve vzduchu. Touha po objevení „velkého hřebíku světa“, jak nazývali severní pól Eskymáci, přinesla smrt a zkázu mnoha statečným mužům.
Poslední kapitola se zamýšlí nad severním pólem našich časů, kdy sem jezdí turisté z celého světa, včetně České republiky a kdy se krajina věčného ledu začala měnit vlivem oteplování planety. A znova jsou tu naléhavé otázky, kdo a jak v budoucnu využije obrovské přírodní bohatství, ležící na dně ledového oceánu.
Autor: IVAN ČERNÝ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |