Aforismy jsou jednohubky literatury, napsal kdysi Ivan Fontana. A jsou-li kvalitní, dodejme, vydají za celý román – vždyť takový Obraz Doriana Graye můžeme číst i jako sbírku aforismů, jimž románový děj tvoří výtahovou šachtu, významové podloží, s nímž souvisejí jen zprostředkovaně. Aforismům se nejlépe daří v intelektuální literatuře, odkud expandují do dalších oblastí a nejlepší z nich se stanou okřídlenými slovy. Fejetony pak nejlépe charakterizuje příměr k lehkonohé, avšak nikoli povrchní múze, jíž nechybí – tedy neměl by chybět - vtip, esprit, postřeh a cosi jako spád, tah na branku. Jejich domovskou stranicí je žurnalistika, odkud expandují i do umělecké literatury s těmi nejvyššími ambicemi. Když autor spojí tyto dva přece jen disparátní žánry do jedné knihy, může z toho vzniknout KNIHA AFORISMŮ A FEJETONŮ, a od toho je jen krůček k podtitulu Nezbedárium (Ústí nad Labem 2010, ilustrace Alena Stiborová). Tak nazval svoji novou sbírku Vladimír Stibor, známější jako básník a editor, a jakkoli by bylo logičtější vydat dvě knihy jako samostatné texty, není toto „spojenectví“ zcela nesourodé.
Již kdysi jsem napsal, že Stibor je autor receptivní, že dokáže bystře odpozorovat možnosti různých poetik a technik, že se dokáže inspirovat různými hledisky, myšlenkami a postoji a učinit je podstatnou složkou vlastní tvorby a vlastního názoru, aniž by mohl být právem označen za toho, kdo jen napodobuje, cosi kopíruje.
První část tvoří Kniha aforismů, tematicky komponovaná do šestnácti oddílů, např. O filozofii, O náboženství, O smrti etc., což dohromady dává více než 160 aforismů. Jejich autor navazuje bezprostředně na „fontanovskou optiku“ - jsou i podobně koncipovány. Některé z nich spojují dva frazeologismy do pointy („Hnul mi žlučí, až mi otevřel oči“), další aktualizují přísloví nebo pořekadlo („Neříkej hop, dokud se ti neotevře zlatý padák“), jiné těží z „falešné“ slovotvorby („Epigram neváží ani gram“; „Každý ismus není tak trochu extremismus?“), paronomázie („Milovaná šlechta neví, co je šlichta“), nebo prostě z rýmové shody („Ústavní práva jsou někdy jak polní tráva“). Ty naposled jmenované najdeme dosti často, ale některé jsou vysloveně nepovedené: „Minu-li květinový krámek, mohu zašeptat: jsem tvůj karhánek, půjdeme spolu na džbánek“ (nejde ani o aforismus!), ale i ty nepovedené texty prozrazují, že je psal člověk, jemuž je hlavním materiálem tvorby slovo, jeho rytmus a melodie.
Opravdu nejlepší jsou však ty, u nichž je významová a výrazová složka v rovnováze a text přináší novou informaci, nové sdělení a poznání, nikoli jen vtipnou ilustraci či hříčku. K takovým patří např. výrok „Každý, kdo chce zvednout rukavici, musí ohnout hřbet“ nebo snad i otázka „Je možné díru do světa udělat bouracím kladivem?“. Doslovné a přenesené významy a jejich konfrontace zde vytvářejí onu „aforistickou skutečnost“, ničím jiným nezastupitelnou. A na tomto podloží je možné uvést do pohybu paradox, kontrastnost, dialektičnost aforismu, jeho bytí ve hře sémantických protikladů - třeba místa („I nejvěhlasnější stavitelé mostů mohou skončit pod mostem“) nebo kontinua („I kniha nejednou zpřetrhá naše myšlenky“) či velikosti a objemu („Kamenem úrazu se může stát i písek v botách“).
Druhá část, Kniha fejetonů, navazuje na F. Nepila, R. Křesťana a další autory moderní české fejetonistiky. Přináší fejetony kvalitní i ty méně povedené, o nichž platí zhruba totéž co o Knize aforismů: nejméně povedené jsou ty, které vůbec nejsou fejetony, jen jakési rozvedené úvahy, reflexe, pokusy o esej (např. text nazvaný O srdci) nebo cestopisný záznam (Cesta do Uher). Zasloužily by si, a to všechny (!) důkladnou redakční, jazykovou a stylistickou korekturu (např. nejsou „brebendy“ ale prebendy, s. 101, holiči nepoužívají „nástroje hlavy“, s. 111; vadí i četné nefunkční slovosledné inverze atd.).
Za nejlepší pokládám ty, které se fejetonistickou formou vyslovují k naší kapitalistické současnosti (např. Balič královských sýrů, obraz dobře naprogramovaných odcizených mozků) nebo rozvedené anekdoty, směřující však od fejetonu k jinému žánru, k povídce (O posledním výletě staré Litošové)...
Autor: ALEXEJ MIKULÁŠEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)