Poprvé v naší utěšené historii vztahů se Spojenými státy americkými se událo, že náš vysoký vládní činitel označil nepřímo vysokého činitele USA, za lháře… Stali jsme se jedinou zemí, které se velvyslanci »nejvyspělejších a nejzářivějších demokracií« raději vyhnou.
   Máme cenu toliko válečného předpolí.

   V »demokratických volbách« rozhodnete leda o těch, co vás budou po další čtyři roky společně a nerušeně tahat za nohu. Tato volná parafráze výroku myslitele, jehož strašlivé jméno neradno v Česku vysloviti nahlas, je zcela osvědčena povolebním uspořádáváním pražského magistrátu. Ale raději Rádio Jerevan.
   Je pravda, že Aurora nemusí býti vždycky loď. Není pravda, že musí vždycky střílet. Je pravda, že nemusí kotvit v Rusku!

   Když se podivuhodnými toky kapitálu ocitl severoamerický velkopodnikatel v sedmdesátých letech minulého století v Praze, užasl už na letišti. Lidé jsou obutí a v hotelu teče teplá voda.
   Nedal pokoj s chudinskou čtvrtí, tak jej dopravili na sídliště Prosek. Na tématu volného trhu pracovních sil ztroskotal tlumočník. A když mu v noci na pohotovosti v Pštrossově ulici vytrhli zadarmo zub, prohlásil později ve své vlasti, že komunistická propaganda je do nejmenších podrobností propracována.
   Dnes by mohl začít procházku očistným spáleništěm »chudinské ubytovny« na Florenci a skončit, pokud by prošel bez úhony Václavským náměstím, se vstupní třicetikorunou u zubaře.

   Po »nerozhodném střetu« Rusko – USA o Gruzii, oživení. Určuje se společný či bilaterálně přijatelný cíl. Ustanovuje se nepřítel, prošlapává cestička k dalšímu dělení světa…
   Ale ta Gruzie! Nafta, černomořské přístavy, mangan, černé uhlí, minerálka Boržomi, Moskva vzduchovkou na dostřel.
   »Jen počkej, zajíci!«

   Vojenský činitel spřátelené mocnosti o naší armádě: »Česko má krásnou armádu. Škoda ji nevyužít!«

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]