V edici učebních textů vysokých škol vydala Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci roku 1964 pro posluchače filozofických fakult dílo kolektivu autorů Základy studia dějepisu, určené úplným začátečníkům v tomto oboru. Prof. PhDr. Miloš Trapl přispěl do tohoto sborníku statí nazvanou Podstata a obsah dějepisu. Jeho postavení mezi společenskými vědami. Na straně l0 mj. praví: „Historie však má proti speciálním společenským vědám zvláštní postavení: jejím předmětem není nějaká jednotlivá stránka společenského vývoje, nýbrž historik pohlíží na vývoj společnosti v celku, všechny stránky společenského vývoje v jejich vzájemné souvislosti a podmíněnosti. I když se v badatelské praxi různí historikové zaměřují k různým úsekům vývoje určitého národa ve vymezeném období, studují přece tyto dílčí úseky se stálým zřetelem k poznání zákonitosti celého procesu dějin daného národa a lidstva... Přitom jde dějepisci vždy o konkrétní vývoj v určitém čase a prostoru... Výsledkem tohoto studia bude zobrazení daného období v celé jeho mnohotvárnosti...“
   Se slovy prof. Miloše Trapla určených začátečníkům vysokoškolského studia dějepisu se lze zajisté ztotožnit i po čtyřiceti šesti létech, jež uplynula od jejich vyslovení. Platnost těchto slov nekončí žádnými společenskými či politickými změnami, žádnými změnami režimů. Proto bychom mohli očekávat od současných historiků, jakož i od instituce určené - dle jejího názvu - ke studiu dějů let jak 1938 až 1945, tak i 1948 až 1989, že smysl jednoho z principů, jak ho vyslovil prof. Trapl, jim je znám, že i oni ho budou ve své praxi respektovat. Je otázkou, je-li tomu tak.
   Ústav pro studium totalitních režimů - jsme-li ochotni užít toto označení i pro léta tzv. komunismu (když protektorátní éře věnuje pozornost minimální) - svým názvem naznačuje, že předmětem jeho zájmu bude vývoj společnosti té doby v jeho celku a že výsledkem badatelské činnosti jeho vědeckých pracovníků bude zobrazení daného období v celé jeho mnohotvárnosti. Namísto toho nám onen ústav, co se „komunismu“ týká, prezentuje nikoliv pestré dějiny let určených mu ke studiu, nýbrž sleduje jen jednotlivé stránky společenského vývoje, totiž pídí se jen a jen po jeho záporech (k čemuž je ostatně v rozporu se svým názvem /jaksi/ určen). O žádné mnohotvárnosti období z produkce dotyčného ústavu hovořit nelze. Lze však oprávněně uvažovat o tom, jsou-li pracovníci Ústavu pro studium totalitních režimů ve svém oboru dostatečné vzděláni a vědí-li o onom zde zmíněném základním principu historické vědy, nebo snad je jim tento princip znám - spolu s mnoha jinými zásadami práce historikovy - a z těch či oněch důvodů ho ve své praxi neuplatňují. Obě možnosti je diskvalifikují k bádání o dějinách onoho období, jež je nazýváno - jedním dechem spolu s érou fašismu a nacismu - obdobím totalitním.
   Tzv. Žáčkův ústav nám sděluje, že po komunistickém puči r. 1948 zde existoval komunistický režim, v němž českoslovenští občané nic nesměli, všechno museli, trpěli nedostatkem všeho, byli bezdůvodně pronásledováni či vězněni a omezováni na svých lidských právech, jménem KSČ tu vládla StB, která vraždila lidi na potkání. O ničem jiném neslyšíme. Pokusíme-li se na chvíli tolerovat matoucí označení oné doby let 1948-1989 jako totalitní, srovnáme-li název onoho ústavu a předmět jeho snažení s širokým proudem československých dějin oněch let, pak zjistíme, že ústav se nevěnuje studiu totalitního režimu v celé šíři, ale pouze jeho jediné, značně omezené části, tedy činnosti tehdejších mocenských struktur v jejich potlačovatelských funkcích (jež náleží každému režimu každého státu, byť sebedemokratičtějšímu, již z definice pojmu stát.) Zápory té doby nelze přehlédnout, tím méně bagatelizovat, ovšem její obraz, jak nám ho předkládá k věření zmiňovaný ústav, je pro svou neobjektivnost nepřijatelný. Historik, má-li objevit a sdělit pravdu o určitém období, nemůže se věnovat jen a jedině vybraným stránkám z jeho dějin – jak to činí vědecký Ústav pro studium totalitních režimů – nýbrž musí zkoumat dějiny v celé jejich šíři a hloubce tak, jak úplné začátečníky studia historie poučoval již prof. Trapl, a bez jakékoliv ideologické předpojatosti. Nelze však také nikterak pominout, že bývaly časy, kdy výklad dějin byl ovlivňován zase jinou ideologií v její pokřivené podobě a byl přizpůsobován politicko-agitačním potřebám jiné orientace. Naděje, že tento způsob historického bádání s ukončením éry prvotní formy socialismu zmizí, se ukázaly být lichými. Všechno pokračuje způsoby ještě surovějšími.
   Krom negativních skutečností se z produkce onoho ústavu tudíž nedovídáme nic. Ústav pro studium oné doby pomíjí zcela ty skutečnosti, jež významně mění pohled na tehdejší Československo. Snad stojí za to porozhlédnout se i v oněch oblastech, jimž se Ústav pro studium totalitních režimů důsledně vyhýbá se zřejmým úmyslem potlačovat historické pravdy v celé jejich šíři. Kdyby tak nečinil, vyšlo by najevo, že i v době tzv. komunistické totality zde vedle negativ existovala velice výrazná a převažující pozitiva, jež daleko přesahují ideologicky omezený rámec historie, do něhož se mají nově vtěsnat české a slovenské dějiny. Samozřejmě by pak existence takového ústavu pozbyla jakéhokoliv smyslu, neboť právě v jednostranně negativním podání dějin oněch dob jeho poslání spočívá.
   Tak například:
   - v Československu bylo r. 1948 předáno do užívání 21 683 bytů, v r. 1988 jich bylo už 112 135;
   - do zdravotnictví a sociální péče bylo investováno r. 1949 353 mil., r. 1957 387 mil., r. 1988 1,893 mld. (bez sociální péče);
   - průměrná mzda ve zdravotnictví vzrostla od r. 1953 z 964 do r. 1957 na 1089 Kčs, r. 1988 dosáhla 2058 Kčs;
   - počet případů dětské obrny z 532 r. 1949 se snížil do r. 1959 na 298, pokles jejího výskytu dále pokračoval, až r. 1985 a později nebyl již zaznamenán žádný případ;
   - z 50 858 případů spály v r. 1949 v českých krajích zbylo r. 1988 už jen 27 151 případů, (třebaže v několika předcházejících létech se výskyt spály opět poněkud zvýšil);
   - počet onemocnění záškrtem r. 1949 byl 8611, do r. 1988 již toto onemocnění vymizelo zcela;
   - tuberkulóza cest dýchacích se r. 1950 vyskytla ve 20 180 případech, do r. 1988 se toto onemocnění snížilo na 1491 případů;
   - ambulantních zařízení pro ženy a děti přibylo z 3288 r. 1948 na 3902 r. 1988;
   - celostátně vzrostl počet obyvatelstva z 12,339 mil. v r. 1948 do r. 1988 na 15,988.000;
   - r. 1960 počet zaměstnaných osob se zvýšil z 5,545 mil. r. 1948 na 6,049 mil., do r. 1988 dosáhl počtu 7 803 647 osob;
   - průměrná měsíční mzda činila r. 1948 814 Kčs, v r. 1959 to bylo 1319 Kčs, v r. 1988 3396 Kčs;
   - průmyslová produkce se v r. 1959 proti r. 1948 zvedla 3,33krát, do r. 1988 14,27krát;
   - spotřebních předmětů bylo vyrobeno r. 1959 2,8krát více než r. 1948, r. 1988 18,21krát více;
   - hrubá zemědělská výroba r. 1948 dosáhla hodnoty ve výši 36 708 mil. Kčs, r. 1960 – 47 858 mil. Kčs, r. 1988 79 310 mil. Kčs (v cenách r. 1980);
   - maloobchodní obrat vzrostl od r. 1950 ze 49,8 mld. Kčs. do r. 1988 na 329,0 mld. Kčs;
   - jeslí bylo r. 1948 268, do r. 1988 vzrostl jejich počet na 3067; míst v jeslích přibylo z 6050 r. 1948 na 119 685 r. 1988;
   - mateřských škol bylo r. 1950 5865, r. 1988 11 393;
   - vysokých škol r. 1948 bylo 22 s 55 fakultami, r. 1988 bylo 36 vysokých škol se 112 fakultami (r. 1975 došlo ke změně výkaznictví);
   - v téže době počet studentů škol všeobecně vzdělávacích vzrostl z 1 593 700 na 2 143 700,
   - lidových knihoven přibylo z 14 900 r. 1948 na 15 500 r. 1959;
   - čtenářů přibylo za stejnou dobu z 1 mil. na 1,7 mil.;
   - školních jídelen z počtu 4962 r 1953 přibylo na 15 836 r. 1988;
   - průmyslová výroba vzrostla od r. 1948 na 1426 % r. 1988;
   - počet divadel se zvýšil z 60 r. 1948 na 86 r. 1988;
   - počet kin se zvýšil za tu dobu z 2647 na 2778;
   - počet obyvatel na jednoho lékaře se snížil od r. 1948 z 1158 na 274 r. 1988;
   - atd. atd.
   Z těchto údajů vybraných spíše náhodně než záměrně (a kterých by bylo možno uvést ještě daleko více, např. růst životní úrovně posuzovaný dle rozvoje bydlení, způsobu stavování aj.) snad dostatečně vyplývá, že kromě vykonstruovaných politických procesů, kromě různých jiných pochybení, kromě popravy Milady Horákové, Rudolfa Slánského aj., odehrávalo se v naší zemi ještě také mnoho jiného, co nelze při zkoumání konkrétního děje v konkrétním času a prostoru pominout, nevzít v úvahu, nepřihlédnout k jejich příčinám. To musí být respektováno i při zkoumání onoho období, jež bývá veřejnosti předkládáno jako komunistická totalita, tedy léta 1948 až 1988. Z údajů zde uvedených zcela zřetelně vyplývá, že vývoj československé společnosti směřoval a byl řízen přes všechny omyly, chyby a zápory především k uspokojování potřeb širokých lidových vrstev, potřeb jak materiálních, tak duchovních.
   Přitom zde nejde vůbec o porovnávání, žilo-li se občanům Československa lépe či hůře před rokem 1989 nebo po něm. Cílem je poukázat na bezpodmínečnou nutnost zachování elementárních principů badatelské práce v oboru historie, jež jsou tak nezřízeně porušovány a jejichž nedodržování vytváří mylné všeobecné povědomí o vlastních národních dějinách.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)