Slova jsou základními kameny lidské řeči, stojí na záložce knihy básníka Zdeňka Janíka ZÁSLOVÍ A PODSLOVÍ. Obsahuje haiku, aktualizované výroky, přísloví, mikrobajky, aforismy. Zdánlivě dost pestrá paleta. Haiku je tak trochu módní záležitostí, jiskřivý, zdařilejší či méně úspěšný pokus najdeme v nejedné básnické sbírce posledního desetiletí, dokonce vyšly i celé sbírky. Jen namátkou uveďme jednu z prvních vlaštovek: Lubomír Brožek – Do větru (1999). Stejně tak se staly módní záležitostí aforismy, z autorů posledních namátkou jmenujme (abecedně) Faltyse, Fontanu, Holečkovou, Ortovou, Sobotku, Žáčka. Aforismus má v české literatuře bohatou tradici, od Karla Čapka přes Lauba, Kubína, Picka, Růžičku, Sekeru, Zimu. Plus další, kteří by zasluhovali uvedení. Jsou však i tací, kteří se nedovtípili, že čím kratší nitka, tím těžší je udělat na ní uzlíky. Aforismy jsou řeka, mající jako každý vodní tok dva břehy. Potom už všechno stojí a padá s tím, z kterého břehu hledíme na hladinu i dál do krajiny, kam chceme dohlédnout, jak ostrým zrakem.
   Vraťme se k úvodní větě: Slova jsou základními kameny lidské řeči. Nelze nesouhlasit, ze slov lze vystavit babylonské věže, oázy světla, pohody a bystrosti ducha. Slova ale mohou tvořit licoměrné sliby, mohou být jalová a pochybná, mohou vytvořit prohnilá prohlášení, pokoušející se budovat okázalé stavby z trámů prožraných dřevomorkou. Slovy je možno zbořit potřebné hráze, ze slov lze postavit Potěmkinovy vesnice i šalebné mosty z povřísel. Řekněme to jednoduše, slovy lze zastírat, klamat, lhát, elegantně podvádět. Pravda, takovým slovům schází šarm, světlo i vtip a bystřejší mysl je snadno prohlédne.
   Zdeněk Janík prohlédl. Knihou Zásloví a podsloví stanul na správném břehu. (Vydal Jiří Tomáš - nakladatelství Akropolis, 2010, s finanční podporou města Písku.) Janíkova haiku jsou obecně platná (Dvanáct měsíců / kolem vatry rok co rok / Držme s nimi krok), zaujmou lyričností hodnou starých japonských mistrů verše, jak s nimi české čtenáře seznamoval Bohumil Mathesius (I paní Lunu / napadne se někdy svézt / v nebeské člunu). Zdeněk Janík si se slovy umně a zdařile pohrává, vyhýbá se omšelým banalitám, jenom ojediněle vklouzne až příliš obecná pravda (Žárlivost). Ryzí dobovou platnost má aforismus o barabech a tunelování či konstatování, že čas mrtvých duší neodešel s Gogolem. Vždyť kolik ,,mrtvých duší“ kolem nás se stále ozývá, derou se na výsluní a usilují o lukrativní křesla, aby za nimi zůstala spálená tráva, společenská pustina, morální poušť, spoušť.
   Zdeněk Janík není z rodu bojovníků s plamenným mečem, ale bystrým, uvážlivým glosátorem, píše-li „silný odpouští, slabý se mstí,“ ukazuje prstem přesně cíleným směrem. Nad stránkami jeho knihy se však čtenář rozhodně nebude nudit, Janíkovi je dán plodný dar úsměvu, nadhledu, shovívavosti a schopnosti odhalit nahnilé jádro. Dokáže i prozíravě varovat, neboť není a ještě dlouho nebude usměvavá tvář pouhou důvěryhodnou usměvavou tváří, ještě dlouho nejedna tvář zůstane pouhou škraboškou na líci prospěchářství, cizoty a nepřátelství, maskující prázdnotu ducha. Ještě je nezbytné oddělovat popel od doutnajících jisker, neboť někteří skřivani mezi lidmi dokáží lákat velice falešným zpěvem! Proto citujme ještě jednou Zdeňka Janíka: Nelámejme nad nikým hůl, zvlášť jsou-li vlci blízko.
   Občas slýcháme nářky nad globálním nezájmem o poezii. Zarážející je to zejména u mladé generace. Nedivme se, leckdy je jí podsouváno, co nemůže upoutat, za poezii je vydáván kdejaký laciný písňový text. A co víc, hodnoty zase neurčuje kvalita, ale jméno, trapné kádrování. Což je v Čechách dávnou bolestí. Nelze se nezamyslet nad Janíkovým haiku: Mluvit o básnících? / odsekla – náctiletá / Byla bych pro smích.
   Je to hořké konstatování a nezbývá, než věřit, že alespoň někteří …náctiletí dokáží prozřít a k vlastnímu prospěchu najdou k poezii svou zarubanou stezku. Není nezbytně nutné začínat u klasiků. Třeba k tomu napomůže právě Janíkova sbírka.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)