Svět Habsburků
Vydavatelé knih občas označovali rod Habsburků jako »světovou firmu s charakterem«. Historických pojednání o Habsburcích bylo napsáno již mnoho. Nyní vyšla publikace, která vtipně, po novinářsku líčí, co dokázali. Knihu Johannese Saltzwedela Die Welt der Habsburger (Svět Habsburků) vydal Dietmar Pieper. Údajně nejlépe vystihuje lesk a tragiku vládnoucího rodu.
O Habsburcích v němčině existuje mnoho knih, ale v žádné se čtenáři nedozvěděli, jaký pohrdavý postoj mívali Habsburkové vůči Čechům. Tak například bez souhlasu Království českého »vyměnili« Habsburkové část jeho území za přírůstek, který se vždy dotýkal habsburských zemí. Dále pak Velký Javor (Großer Arber), nejvyšší horu na Šumavě, postoupili Bavorsku za kus území, který nepřipadl Čechám, nýbrž alpským zemím Rakouska. Rovněž nákladné železniční dráhy v Alpách byly budovány z prostředků Českého království.
Pád jednoho světa
Mnichovské nakladatelství Droemer-Verlag vydalo publikaci Hameda Abdel-Samada Der Untergang der islamischen Welt. Eine Prognose. (Pád islámského světa. Předpověď.) Publikace má 240 stran, na kterých německý politolog Hamed Abdel-Samad, sám muslim pocházející z Egypta, většinu muslimů nepotěší. Vidí islám jako zanikající kulturu, která tzv. kolem sebe mlátí, až zanikne. Ale jak je to možné, vždyť právě islám je jediné náboženství, které má více stoupenců, snad ne jenom kvůli demografickému vývoji? Nemá islám např. v Africe přitažlivost pro mnohé, kteří již na jiná náboženství nevěří? Nedělá právě islám dojem agresivní síly, z níž mají mnozí strach?
Ve své knize dochází autor ke zcela jiným závěrům. Název knihy zvolil úmyslně. Abdel-Samad četl, když přišel do Německa, knihu Zánik Západu. V této klasické literatuře kulturní filozofie našel především své názory o »dekadentním Západu«, které si přinesl ze své vlasti. Elitní jazyk Spenglerův však pro něj byl těžko pochopitelný, takže knihu odložil. Později, již lépe intelektuálně vybavený, vzal knihu opět do rukou a bylo mu jasné, že Spenglerovy rozbory perfektně vysvětlují stav islámské kultury.
Abdel-Samad je na stejné linii kritiků islámu, jako na západě žijící pákistánský disident Ibn Warraq nebo francouzský, z Tuniska pocházející autor Abdelwahab Meddeb. Celkově je však mírnější než jeho předchůdci, je pro islám bez šaríje a džihádu.
Islámský svět je pro něj nečinorodá kultura, která dnes lidstvu nenabízí žádné inovace. Na rozdíl od prvních třech staletí svých dějin, kdy islám vše cizí přímo entuziasticky vysál a vytvořil společnost, která byla duchovně tvůrčí a vyvinula náboženský pluralismus. Nyní se islám podle autora nachází ve fázi kulturní regrese. Připomínání skvělého období islámu kontrastuje s trvalým pocitem uraženosti a kolektivními komplexy vůči převaze Západu.
Poslušnost, nikoli vlastní myšlení, patří k povinnostem věřícího. Obětí je pak islámská kultura - muži i ženy, ale ženy mnohem více. Dnešní špatná situace je k politování, viníkem je prý spiknutí Západu. Když nedojde k reformě islámského světa, hrozí mu zánik.
Autor: JAROSLAV LIŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |