(Pár slov ke knize Alexeje Mikuláška Interpretační etudy)
Literárněvědný bohemista Alexej Mikulášek se v posledních letech stal známým zejména jako editor a spoluautor dvou svazků k dějinám česko-židovských a česko-židovsko-německých literárních vztahů (Alexej Mikulášek - Viera Glosíková – Antonín B. Schulz a kol.: Literatura s hvězdou Davidovou. Slovníková příručka k dějinám česko-židovských a česko-židovsko-německých literárních vztahů 19. a 20. století. Votobia, Praha 1998; Alexej Mikulášek, Jana Švábová, Antonín B. Schulz a kol.: Literatura s hvězdou Davidovou 2. Slovníková příručka k dějinám česko-židovských a česko-židovsko-německých literárních vztahů 19. a 20. století. Votobia, Praha 2002) a jako autor samostatné studie o antisemitismu v české literatuře (Antisemitismus v české literatuře 19. a 20. století. Votobia, Praha 2000).
Na počátku byl zájem o dějiny české, zejména dětské literatury: výstupem byla disertace, jejíž osudy by mohly tvořit samostatnou kapitolku... Autor měl a má svůj zřetelný vývoj směřující do hloubky i do šířky: jednak k motivické a poetologické analýze literárního textu, zejména básnického, jednak k širším horizontům studia české literatury v různých jejích projevech, mimo jiné k vztahovosti česko-slovenské, k původnímu východisku v dětské literatuře a k souvislostem česko-slovanským, tedy k půdorysu literární komparatistiky. Rozpětí od poetiky k srovnávací literární vědě na podloží literární interpretace transcenduje také do metodologické a metodické polohy.
Autor má vyhraněný názor na literaturu obecně, na českou literaturu zvláště a zejména na její nejnovější vývojovou fázi. Zdaleka ne každý musí s jeho pohledy a názory souhlasit, může se od něho lišit zcela zásadně, ale také třeba jen parciálně nebo v nuancích, ale každý musí uznat, že jeho umění interpretace je založeno na důkladné znalosti textu, na pohybu ad fontes, na pečlivém sémantickém rozboru, že jeho silou je úcta k faktografii a nečernobílému vidění. Všímá si literárních, zvláště básnických jevů, které jsou netuctové, zčásti jevů zřetelně kontroverzních, ale vždy umělecky výrazných, poetologicky nosných, emotivně silných, v několika případech přímo respektovaných mistrů, jindy teprve, i když zřetelně se etablujících autorů (Vladimír Janovic, Teofil Klas, Karel Sýs, Pavol Janík, Ivana Blahutová, Eva Frantinová, Adam Georgiev, Miroslav Florian), často ideově protikladných, zjevně však těch, o nichž se u nás z různých důvodů píše málo nebo vůbec ne.
Pro slavistiku a vztah česko-slovanský je důležitá studie o slavismech v literárních příručkách a analýzy stylu literární kritiky (B. Václavek, K. Konrad); závěrečným a pro autora ve smyslu jeho východisek příznačným závěrečným akordem je podle mého názoru brilantní rozbor poetiky Jaroslava Foglara.
To, co pokládám za zvláště cenné z hlediska literární vědy, je tematická a problémová pluralita a rozevírání české literárněvědné bohemistiky ve směru širších oborů a souvislostí od minulosti a tradice k současnosti a jejím rozporům.
Autor: IVO POSPÍŠIL
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)