Před nedávnem jsem se probírala starými novinovými články, které jsem si odložila pro další využití. Byly většinou z doby před rokem 1989 a všechno, o čem pojednávaly, bylo napsáno krásnou češtinou, bez náznaku nějakého ovlivňování nebo osočování. Dnes, v době novodobého kapitalismu, kdy všechno, co bylo do roku 1989, je prezentováno jako špatné a prohnilé, je drtivá většina českých novinářů samozřejmě pravicového zaměření. Pracují pro soukromé sdělovací prostředky, které jsou navíc v rukou zahraničních majitelů. Mnohé listy již dávno ztratily svůj původní charakter a název, z Rudého práva je pouze Právo (ale čí?), Mladá fronta se honosí velkým titulem MF Dnes, mnohé deníky a periodika jsou již k nahlédnutí pouze v archivech nebo knihovnách. Objektivní a zásadové noviny jsou dnes stále více nahrazovány tou nejnižší odrůdou populárního tisku a jejich vydavatelé je nechápou jako službu veřejnosti, ale pouze jako investici.
Víme, že malý stát nemusí být vždy okupován jen vojenskou silou. Lze jej obsadit i ekonomicky a dokonce i mediálně. V dnešní době vliv na český finanční kapitál mají s převahou německé a rakouské banky a mediální prostředky, tzn. denní tisk a časopisy – vesměs bulvárního charakteru – náleží německým majitelům. A jsou to právě oni, kteří určují, co bude a co nebude zveřejněno v jejich listech. Potom se nedivme, že v takovém tisku jsou zveřejňovány články, které jsou proněmecké a jsou často v rozporu s událostmi z doby 2. světové války.
Žijeme v demokratickém státě, nemůžeme omezovat svobodu tisku. Ale když si uvědomíme, že tisk může vytvořit osobnost nebo ji zničit, upevnit postavení vlády nebo ji svrhnout, povolání novináře je velmi důležité a vyžaduje inteligenci, nezaujatost a hlavně objektivitu. A právě proto, že některé listy s obrovským celostátním vlivem uplatňují tuto moc bez zodpovědnosti, jen aby dosáhly určitého cíle, který může být i ohrožením pro většinu občanů, jsou nebezpečným nástrojem. Přitom tady jde pouze o zisk vydavatele. Jen některé listy (vlastenecké, levicové) se drží kladných vzorů a snaží se vést a vychovávat lidi, vytvořit z nich uvědomělé občany a ne národ primitivů, do kterých se cpe směs senzace, sexu a skandálních klepů. Novinářství je slušné povolání. Působili v něm velcí lidé a dosud působí – lidé inteligentní a zásadoví, se skutečným smyslem pro toto povolání a pro svou povinnost vůči veřejnosti.
I dnes, když vyslovíme jméno Egon Erwin Kisch, vybaví se nám jeho reportáže, které v dobách útlaku burcovaly svědomí národa. A to již nemluvím o Juliu Fučíkovi, vlastenci a novináři, který do posledních dnů svého života zůstal věrný svému přesvědčení. Jak nedůstojné se jeví chování českého novináře, který s pohrdáním vrátil novinářskou cenu E. E. K. jen proto, že stejná cena byla udělena im memoriam generálu Ludvíku Svobodovi, bojovníkovi proti fašismu, za jeho válečné vzpomínky. Válka je velké zlo, stále ještě zůstává v paměti starší generace, která ji zažila na vlastní kůži. Jak asi je těmto lidem, když se z pořadů připravených ČT dozvídají, že období války a německé okupace bylo dobou poměrného klidu a rozvoje a poválečný odsun Němců byl velkým zločinem. Kontroverzní pořad »Zabíjení po česku« byl hořkou kapkou pro lidi, kteří byli za války surově perzekuováni. Zřejmě autoři těchto pořadů – také novináři – neznají fakta, ale spíš si myslím, že se pohybují na vlnách zamlčování a zkreslování historie. To je realita dnešních dnů.
A tak se ptám - kde je novinářská etika těchto novinářů? Neměli by být nezaujatí a nadstraničtí? Někdy stačí jen sledovat v TV diskusní pořady, v nichž je údajně poskytnuta možnost vyjádřit své názory zastáncům pravice i levice. Je mně smutno, když vidím, že když se názory diskutujících liší od názorů oponentů, ale i samotného moderátora, jsou umlčováni a přerušováni, často velmi nevybíravým, až hrubým způsobem.
Žijeme ve 21. století a nemůžeme již být přecitlivělí. Při tempu a drastičnosti novinářského řemesla se vždy nějaké ty rány rozdávají a přijímají. Ale nikdy by nemělo docházet k záměrnému překrucování pravdy, vulgárnímu osočování jedinců a vědomému lhaní. Naše země ještě nikdy neměla – snad s výjimkou německé okupace – tolik zaprodaných novinářů, jako dnes. Jako sůl ze známé pohádky nám dnes schází inteligentní a zásadový tisk. Doufejme, že je to jen stav dočasný a že se novinařina opět pozvedne z hloubky politického a morálního bahna.
EWA KONEČNÁ, Olomouc
Autor: EWA KONEČNÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |