Loni vyšla v Německu publikace Thomase Asbridge Die Kreuzzüge (Křížové výpravy), kterou z angličtiny přeložila Susanne Heldová a vydalo nakladatelství Klett-Cotta ve Stuttgartu 2010, publikace má 817 stran.
   V 11. století řešili vysocí církevní funkcionáři západní Evropy v Clermontu četné palčivé otázky, včetně manželského života krále Filipa. Avšak v předposlední den koncilu 27. listopadu 1095 papež Urban II. promluvil na zcela jiné téma - křesťané v Orientu jsou v tísni, jsou ohrožováni muslimy. Vylíčil hrůzy, kterých se dopouštějí muslimové na křesťanech. Vyzval všechny, aby se chopili zbraní a spěchali bratrům ve víře na Východě pomoci. Kdo takovou ozbrojenou pouť do Svaté země podnikne, tomu papež přislíbil, že mu církev odpustí všechny hříchy.
   Zřídka mívá projev tak dalekosáhlé účinky, jako mělo toto kázání. Začalo století, ve kterém se prolévala krev ve jménu božím, bylo to období křižáckých válek.
   Britský historik působivě vylíčil papežova slova. Čtenář má dojem, že je vyslechl v předních řadách. Jak se čtenář dozvídá, přesně o 200 let později, kdy byl Jeruzalém již dávno dobyt, o papežově kázání neexistují žádné přesné záznamy. Ve skutečnosti existují jenom nepřímé závěry, o jejichž pravost se historikové přou. Mnozí dokonce zpochybňují, zda papež Urban vyzval k tomu, aby byl Jeruzalém osvobozen.
   V knize se Asbridge věnoval prvnímu století války na Východě, zaujali ho velcí muži a bitvy.
   Co nám křižácké války ještě mohou říci? Autorova odpověď je zajímavá: »Celkově bychom měli křižácké války nechat tam, kam patří – v minulosti.«

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]