Zdálo by se, že v době inflace kuchařských knížek, které jsou čím dál dražší, stejně jako ingredience, s nimiž mají čtenářky kuchařek kouzlit, už nelze vymyslet nic originálního.
   A přece. Matice slezská v Opavě vydala knihu HORNICKÁ KUCHAŘKA Z OSTRAVSKA aneb Co se vařilo a vaří. Pod dílem je podepsán malý kolektiv: Zdeněk Buchta, Eva Peterková, Miloslav Rucki a Anna Wenzlová, jakož i fotografka Dana Řehulková.
   Ostravsko vždy bylo sociální laboratoří s doširoka rozevřenými nůžkami – vrstvička přežraných a tisícihlavý zbytek těch, kdo měli hluboko do hrnce. Věřili jsme, že už nebude třeba Bezruče, aby vyzpíval vzdor. Dnes nemáme ani Bezruče, ani vzdor – zmanipulované stádo volí své vlastní markýze Gery & spol. s ručením neomezeným.
   Ostrava bývala hrdá na své hornické tradice, dnes musí přirozenou hrdost suplovat historici, badatelé a sběratelé folkloru svou snahou zachovat, co zbylo ze zvyků a způsobu života zrezivělého srdce republiky. Dnes, kdy češtinu převálcoval newspeak, a to, co zůstalo z duší, zglajchšaltoval facebook.
   Budiž tedy vzdán dík ženám a mužům, kteří se snaží nedopustit, abychom jedli, pili, tančili, zpívali a vůbec žili po svém leda v skanzenech před turisty z obdobně jednobarevných zemí.
   Čím chudší kuchařka, tím větší fantazii musela vybudit, aby uspokojila touhu prázdných žaludků nejen po naplnění, ale i po změně, která je – jak známo – život.
   Takže jak se třeba dělal „havířský řízek“? Jednoduše: krajíc chleba se namazal máslem, sádlem, nebo sýrovou pomazánkou (dnes třeba z nivy) a „namočil“ se do nakrájené cibule.
   Masa bylo málo a jemu na počest se skládaly písničky:
   Naš tatiček dobry byl,
   kupil masa samych žil.
   A ty žily dobre byly,
   děcka se nam nakrmily.
   Asi málokdo ví, jak se připravovalo jídlo s nepěkným názvem „transport“. Podávalo se k snídani před těžkou prací. Byla to hustá kaše z ovesných krup, hrachu, bobů, pohanky, ječmene nebo jáhel omaštěná špekem. Jinde hospodyně ráno předkládala „mučenku“, moukou zadělávanou ohřátou kyšku.
   Musela se ohánět, aby se nenaplnila slova písně.
   Apolena, dobra žena,
   navařila hrnec zela,
   neměla ho čim omastiť,
   musela s nim o zem praštiť.
   Však taky byly dobré hospodyně oceňovány:
   Bez roby a trunku je smutno v dumku.
   Bez ženy a tabáku je smutno v baráku.
   Připijme jim tedy na zdraví některou z vařonek, třeba slezskou:
   Na 1 litr vařonky potřebujeme 200 g pískového cukru, 3 dl vody, 150 g včelího medu, 3 plátky citronu, 6 dl kořalky, kousek skořice, 6 hřebíčků, 5 kuliček nového koření.
   Z pískového cukru připravíme za stálého míchání světlý karamel, do kterého přidáme med, zalijeme vodou, přidáme koření a všechno společně povaříme.
   Dostatečně aromatický vývar procedíme přes plátýnko, přidáme kořalku, třeba vodku, a znovu prohřejeme.
   Horký nápoj naléváme do sklenic. Do každé můžeme přidat lžičku másla nebo dobrého vepřového sádla, případně použijeme sádlo husí.
   Tak abyste věděli, že v Ostravě se neohřívaly jen „kratke parky“!



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)