Měli jsme v Praze efektivní systém předplatních jízdenek. Jednoduchá papírová legitimace s fotkou, číslem a razítkem Dopravního podniku, k tomu jsme si kupovali měsíční, čtvrtletní nebo roční předplatný kupon, na který se napsalo číslo legitimace. Obojí se zasunovalo do poloprůhledné obálky z umělé hmoty.
Ale proč to dělat jednoduše, když to jde dělat složitě. Moderní technika musí vpřed. Ať to stojí, co to stojí. Ať se to líbí nebo ne. „My vás, bando, naučíme používat moderní odbavovací systém!“ Vymysleli pro něj název opencard.
Opencard znamená otevřená karta. Otevřená by nemělo znamenat technickou nekompatibilitu s obdobnými kartami, které si zřizují jiná statutární města podle zásady: „Já jsem kohout, tady je mé hnojiště!“ při svorném bojkotu nejprogresivnější in karty Českých drah.
Opencard je otevřený penězovod k firmám blízkým Mafiánskému náměstí. Vynaložených 860 mil. Kč mnohonásobně přesáhlo náklady na zavedení i těch nejdražších podobných karet jinde. Nemáme ale závidět. Ty peníze zcela jistě zvýšily hrubý domácí produkt, snad i ten český. Pobouřily ale závistivou Prahu. Ovlivnily i komunální volby v neprospěch strany pana primátora. Jak mě ujistili jeho spolustraníci, byla to aféra opencard, nikoliv zpackaná modernizace čistírny odpadních vod na Císařském ostrově. Nikoliv škůdcovské znemožnění zásadní modernizace velmi potřebné železniční trati na Kladno včetně výstavby odbočky na letiště v Ruzyni s cílem prosadit dopravně neodůvodněné prodloužení metra na Letiště. První právě zahajovaná část prodloužení metra k Motolské nemocnici má stát bratru 21 mld. Kč.
Otevřená oficiálně znamená otevřená užití četných jiných služeb, které hlavní město slíbilo poskytovat držitelům opencard za zvýhodněnou cenu. Na opencard sice žádné další služby, natož za zvýhodněnou cenu, neposkytuje, ale co na tom. Na nízké ceny a slevy Pražané rádi slyší a tak se jich většina vrhne na opencard. Že poskytování slev dále prodražuje opencard? Co na tom! Konečně, časem snad nějaká ta sleva bude i fungovat. Možná i ke spokojenosti držitelů opencard. Po roce a půl funguje v městské knihovně a jako parkovací karta.
Podle kverulantů opencard umožní sledovat pohyb každého jejího nositele po Praze. Zvlášť když se za další stamiliony na vstupy do metra znovu nainstalují branky a zpomalí dopravu. Mladíci je budou přeskakovat. Orwell zrudne závistí.
Zda možnost sledovat pohyb nositelů opencard byla hlavním důvodem jejího pořízení, nevím. Netušil jsem, že je nutné na každém kroku sledovat všechny pražské občany vlastnící opencard, neboť jsou podvratnými živly. Prý si to zaslouží. Když jim mocní kálí na hlavu, mnozí ještě slušně poděkují za ty dary. Pravda, autoři opencard takové obvinění odmítají.
Našli se i odporní konzervativci, kteří nebyli s to pochopit, že se někdo do opencard nežene. Jednomu přinesli i žádanku o opencard a velký dvojlist popsaný drobounkým písmem. Čtyři stránky závazných podmínek poskytnutí opencard. S lupou a s dobrýma očima si je můžete přečíst a strávit tak večer.
Velmi se divili pozdější otázce, zda vědí, že jim může být opencard kdykoliv bez uvedení důvodu zablokována, že dávají souhlas ke zpracování svých osobních údajů atd. Nemusíte přitom zrovna kritizovat pana primátora či šéfa dopravního podniku. Vzápětí nad tím ale mávli rukou.
Kverulanté si kupují dražší tříměsíční papírový kupon na MHD, když v přepočtu na měsíc byl levnější roční papírový kupon v rámci nahánění neposlušných oveček na opencard zrušen. To ještě několikrát zopakují. Naštvou radní v Praze tak, že zruší tříměsíční i měsíční předplatní papírové kupony. „Vy nás neznáte, ale vy nás poznáte, bando kverulantů!“
Do vypršení platnosti časového kuponu kverulantovi zbývají tři týdny. Nechce-li jezdit načerno, musí si pořídit opencard. „Dobrovolně a rád,“ ujišťuje reklama za peníze daňových poplatníků. Cosi neslušného si pomyslí.
Papírový kupon mu dřív prodali v kterémkoliv stánku Dopravního podniku a v řadě trafik. Žádost o opencard si lze podat jen ve vybraných stáncích. V jiných vybraných stáncích vydávají hotové karty. Může si je také nechat poslat poštou. Na internetu může sledovat, jak je jeho žádost o vydání opencard vyřizována.
V blízkosti jeho obvyklých cest stánek na podej žádosti o opencard není. Vyráží tedy k jednomu na rušné stanici metra. Je tam dav lidí, fronta asi na hodinu. Zkusí přejet na jiný stánek u jiné stanice metra. Je tam rušno. Právě tam kohosi okradli. Nemusel si zrovna opatřovat opencard. Nějaká ta vyhrůžka, znáte to. Zloděj už se těší někde v suchu z lupu.
Přejíždí na třetí stánek. Je prý ve stanici metra. To se ukazuje jako zavádějící informace. Nenajde ho ani v podchodu metra. Vychází na povrch. Zde není. U druhého východu také ne. Nakonec ho najde u třetího východu. Před ním stojí pět lidí. Fronta jde neskutečně pomalu. Paní za okénkem je nevlídná. Někomu ostře vynadá. Taky neví, co obnáší opencard?
Žádost má vyplněnou správně, fotka prý jde. Na otázku, kdy opencard bude hotová, paní za přepážkou odpoví „Nevím!“ Při poskytnutí čísla mobilu bude informován esemes. Že ho nemá? To se tedy paní diví. Na otázku, co má dělat v případě, že mu dřív vyprší platnost stávajícího časového kuponu, odpoví: „Dělejte si, co chcete!“ Návod k ježdění načerno? Či dokonce k útoku na případného revizora? Neví pro změnu on.
Po dvou týdnech hledá na internetu. Jeho žádost se prý blíží ke kladnému vyřízení. O dva dny později internet hlásí, že má žádost kladně vyřízenu a domů odeslánu. Čeká, čeká, čeká. Nic mu domů nepřichází. Už pět dní. Potká známou – poštovní doručovatelku. Svěřuje se jí se svým problémem s opencard. Říká mu: „Víš, ono se běžně stává, že oznámení o uložení doporučené zásilky se do schránky nedá a zásilka leží na poště. Po deseti dnech se zásilka považuje za doručenou, i když adresát o jejím doručení nemá tušení. A z těch dvou stovek na jednotlivé jízdenky si nic nedělej. Jsou lidé, kteří takto nedostali zprávu o hrozící exekuci a přišli o desetitisíce!“
Trochu mu vyrazí dech. Zapomene si štípnout lístek. Na revizory naráží na jejich oblíbeném místě mezi dvojími pohyblivými schody do stanice metra. Nejeví o něj zájem. Právě pokutují tři jiné osoby. Ze stanice metra městský policista vyvádí bezdomovce. Vydává podivné skřeky. Zřejmě je mentálně postižený. Prý se nemá v metru hřát zadarmo. Jen v prvním měsíci letošní zimy zmrzlo v ČR ve jménu pravdy a lásky k penězům na 30 bezdomovců. Většina jich zmrzla v matičce Praze. Je přebohatá na peníze. Její puch se dotýká hvězd. Dalších devět bezdomovců uhořelo v Praze na Florenci, když si nešikovně svítili primitivně vyrobenou svíčkou.
Štípnout lístek ve stanici metra není kde. Přijede vlak metra. Nasedne do něj. Z metra jde domů pěšky. Procházka v lehce poletujícím sněhu nemůže uškodit.
Vzhůru na poštu. Ejhle, opencard mu tam leží již týden. Po předložení občanky proti podpisu je mu vydána.
Na nejbližší stánek k aktivaci opencard je to asi dva kilometry. Další procházka mezi lehce padajícími vločkami sněhu. Před stánkem stojí několik lidí. Když na něj dojde řada, proti zaplacení mu paní ve stánku kartu nabije. Vzápětí se diví. Z karty nepozná, zda je „nabitá“, do kdy platí atd. Může si to ověřit na zařízení vedle stánku. Zkouší označovač jízdenek. Karta se tam nevejde. „Opencard máš vedle, vole!“ houkne na něj někdo. Kousek vedle je jakési zařízení s nápisem opencard. Na něm se mu rozsvítí, že karta je opravdu nabitá na rok.
Neví, zda zůstane nabitá celý rok. Může se porouchat, můžou ji deaktivovat bez udání důvodu, může se porouchat čtecí zařízení. Že nefunguje opencard, sděluje nejčastěji revizor. To se při starých papírových kuponech pražské MHD ani při použití in karty Českých drah nemůže stát.
Pokud včas zjistíte, že vám opencard nefunguje, můžete si štípnout náhradní lístek. Platí 24 hodin od označení. Za tu dobu musíte poruchu nahlásit a problém alespoň provizorně vyřešit. Náhradní lístek se přidává k opencard. Číslo opencard na něm je nejlepší napsat hned. Lístek a potvrzení o zaplacení nabití opencard je dobré nosit sebou. V opačném případě, pokud včas nezjistíte poruchu opencard a chytne vás revizor, vykoná svou povinnost.
Ptáte se, k čemu je dobrá opencard. Protože to možná bude číst i něžné pohlaví, odpověď známého si nechám pro sebe.
Autor: JAN ZEMAN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |