KAREL SLUKA
Asi
Bylo to tuším Na Můstku
tam kde se kříží trasy
maličký lístek ztratila jsi
(tak čtyři na čtyři)
a na něm číslo telefonu
O tvých vlasech barvy mahagonu
se mi teď večer snívá
a tak ti volám
už se připozdívá
Ty to však nezvedáš
tak sbohem rudé vlasy
Bylo to nejspíš číslo tvýho kluka
asi …
* * *
Tehdy v mládí
chtěli jsme s Nerudou
bít o mříže
Jsou ale z globalizované gumy
(to jste netušil pane redaktore!)
Zatím nás tedy odrazily
a zástupy nevidomých
se daly na pochod
Ale pozor!
Pošetilí básníci
stále ještě
vidí
Humanisti
Už jedou
Féroví chlapci
na lepenkových koních
vycpaných idejemi
co už i v zastavárnách
nabízejí v akci
Horliví ochránci veteše
jenž páchne naftalínem
Vesele papírové podkovičky zvoní
a fanglí – jako v operetě
A zatímco redaktoři zpovykaní
z rádia vyjí pravdy a lásky
na rohu naší ulice
dva mladíci
s blonďatými vlásky
ukopali k smrti
bezdomovce
Prý kvůli cigaretě…
Jak jsem tě našel
Tak dlouho pršelo do polí
tak dlouho čekáš co vzejde
z rozorané brázdy
Až dnes
na samém dně
deštěm omytý
blýskavý vltavín
Ty
Komíny
Žití
se zřítí
ve vteřině
jak odstavený
podminovaný komín
Jedno otočení kličkou
ve tvaru TÉ
a ani si nestačíš uvědomit
kdo byl tím střelmistrem
Na pokřik vítězů
není dosti pokdy
neboť hubice stříkaček
už prší na oblaka prachu
co po tobě zbyl
To aby se přítomné obecenstvo
příliš nenalokalo tvých
neuskutečněných
snů …
Kroky
Tiché a těžké
jak smutek pozůstalých
Kroky k ničemu
jak prošlá jízdenka
Sloužila jen hodinu
a teď leží v dešti
na chodníku
Zlehka našlapuješ …
Kroky
smutné jak taxík
odvážející tvoji lásku
(Ani ti nezamávala!)
Tak šlápni na ten lístek!
Rozdupej ho!
Dupej!!!
Kurvafix !!!
Malé requiem za Konstantina Biebla
až umřem staneme se květinami
ve dne budem lidem pro radost
a v noci budem sami
K. Biebl
V Praze
Na Výtoni před číslem sedm
bloudí rezavý podzim
jak zbědovaný irský setr
vyčerpán strachem
a pomluvami maloměšťáků
uštván výčitkami takysoudruhů
Básníkovo srdce má ostré hrany
a tak se stalo že v ten den
samo sebe pořezalo
neschopné unést zradu
A přece jsme stáli v řadě
Nikdo vzadu
Potom jsme všichni umřeli
My ale zaživa
A ty ses stal květinou
pro radost lidem
přes den i v noci
A mezitím se chopila moci
jakási demokracie beztvará
Ptám se:
K čemu by pak byl ten tvůj
Let IKARA
O prázdninách
Červencové slunce v dětských kadeřích
Jak je ti blonďáčku?
Navečer vůně sena čeká ve dveřích
a kobalt nad tebou bez mráčků
Kouzelník Vančura Důrovými ústy
na kuličku teploměru maní dých
Příjemný vánek ve větvích
Pod koly asfalt tiše šustí
Pak skončí srpen a ty bez protestu
usedneš v školní lavici
Chtěl bych se vsadit – jedna ke stu
že v tichém usínání najdeš cestu
zpět k babičce
k domku co voní skořicí
Očekávání analytiků
Tak co strejcové
Burziáni demokracie
Handlíři s lidskou důstojností
Šíbři lidských práv?
Plkáte o šťastných zítřcích
pro naše (spíše však vaše) děti
A zpupní analytici
očekávají vzestup indexů
všeho druhu
Jen PX má setrvalý stav
Utáhněme opasky!
Jde nám to prý k duhu!
A zatím zkrachovalé existence
bezdomovci smutných postav (a očí)
dopíjí svůj lahváč
u kiosku
se sny
Rozhovory v metru
Včera odpoledne v metru
andělské oči hleděly na mne
(tak šestnáctileté)
Bože ta úchvatná krása!
Takhle tedy vypadají andělé!
Co zíráš krávo vystupujeme
něžně ji oslovil přítel
Se neposer idiote
odvětil anděl
usmívaje se přelíbezně
Ukončete výstup a nástup
dveře se zavírají
Příští stanice Anděl
Kráva s idiotem vystoupili
Andělů je šlakovitě málo, avšak jsou
říkám si s klasikem…
Sněží
V máji
pozdní vločky tají
na tvém snědém bříšku
V kapky vody
stokrát proměněny
rychle pospíchají
dolů do podbřišku
Hasím žízeň
krůpěj běží
v oknech květen
a venku
sněží…
Taková ztráta studu
Ať teče šampaňské
na vaše mastné brady
mě v noci budí temný cinkot klíčů
Je slyšet mlaskání
pod okny do zahrady
v níž loupíce jménem prarodičů
jste poztráceli poslední zbytky studu
(pro případ, že jste jaký vůbec znali)
Teď zbývá už jen
vykrást katedrály
Však nejste ani první
ani rychlejší
Ti černí se už o majetek postarali
a dostanou ho
ten chléb JEJICH vezdejší
Tak už to hoši
nechte na osudu
ale říkám vám:
Až půjdete
tak já u toho budu!
V tramvaji
Zkusili jste se někdy posadit v tramvaji?
Ve výši vašich očí
čtenář Blesku hltá těla
obnažených žen
A v suterénu jeho duše
zápasí nuda s vilností
V rozkroku
džíny z tloušťky roztřepené
na metr od sebe kolena
A vedle jeho tupé hlavy
sedřená ruka ženy v letech
rve nákupní tašku
kotníky prstů zbělenými
Až přijde hrdina večer z hospody
může se opět dobře nažrat
Už dávno si v tramvaji nesedám…
Zakletá láska
Vzadu za domem
(za oknem do zahrady)
je stráň
plná janovce
Přivoň a zkameníš!
S podzimem zmizí žlutá vůně
však kámen tvůj obraz přetrvá věky
A jednou z rána
dřív než lidé vstanou
odrazy vlídné řeky políbí
tvou sochu ustaranou
dle pohádkové úmluvy
Budu tu stát
vždyť věřím na záhady
unaven počkám
(za oknem do zahrady)
a kámen
znovu
promluví
V restauraci
Na stole rozložené
Lidové noviny
a místo otvíráku
obrázek z Limy
Snědý chlapec zápasí
na život a na smrt
s vyhublým psem
o krajíc plesnivého chleba
Zdá se že pes vyhrál
a komentář
Není třeba
Pane vrchní
bude to svíčková se šesti
nešetřte brusinkami
A to svinstvo
si laskavě odneste
To budu i při jídle
čumět na vyzáblého čokla?
ALOIS REICH
Až...
Výkon mužstva zoufalý.
Trenér je dál troufalý.
Až se útok pochlapí,
beci zlepší odkopy,
gólman něco polapí,
dáme se zas dokopy.
Až, až, až...
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)