Příspěvek pro konferenci Unie českých spisovatelů na téma Pravdy a lži českých dějin
Na konci devatenáctého a v první půli dvacátého století vznikala v Anglii a v Německu řada tajných společností navazujících na rosenkruciánské a zednářské lóže. V nich se sdružovala plejáda vzdělanců vysoké intelektuální úrovně a velkých duchovních osobností, které neuspokojovala současná věda. Zejména způsob, kterým se snaží dobrat původu vzniku vesmíru a života na zemi. Považovali jej za nedostatečný, neboť opomíjí sféru duchovní a transcendentální. Nabývali přesvědčení, že přírodní vědy nebudou nikdy schopny najít odpověď na základní kosmogonické otázky.
Roku 1887 byla v Anglii založena společnost Zlatý úsvit, Světelná lóže. V Německu pak společnost Vrilu a společnost Thule, Ahnenerbe, později Černý řád. Tyto tajné společnosti na rozdíl od současné karteziánské vědy dualistické a racionální, opírající se o skutečnost, hledaly odpovědi v návaznosti na alchymii, astrologii, novopohanství. Nad rozum stavěly intuici a básnickou inspiraci, magii a esoteriku.
V Německu vzniká antroposofické hnutí Rudolfa Steinera, objevují se jména jako Blavatská, Gurdijev, Charoux, pojmy theosofie, okultismus, spiritismus, víra v možnost spojení se záhrobím atd. Různé rituály, vzývání temných mocností zla, víra v možnost spojení člověka s vesmírnými silami.
V biblickém Starém zákoně, antických bájích, v babylonském mýtu o Gilgamešovi, v nordických epopejích, v asijských, indických a tibetských duchovních naukách byly hledány pozůstatky zpráv o dávno zaniklých civilizacích. O Atlantidě, v Andách a Tichomoří, bájném ostrově Thule, pravlasti nordicko-arijské rasy atd.
Všechny tyto civilizace před mnoha tisíciletím zaniklé vesmírnými katastrofami byly údajně na daleko vyšším stupni vývoje, než je civilizace současná. Vládli v ní lidé - obři a bozi, kteří uměli létat a ovládat vesmírné dění.
Tehdy se v několika desítiletích rodí v Německu civilizace nová, nepochopitelně odlišná od té současné karteziánské. Pseudocivilizace absurdní, exoterická a magická, mytická, zprvu jen vysněná. Aby mohla být uskutečněna, zakládá „sedm mužů ze Špandavy“ (ze čtyřiceti členů skupiny Thule) nacionálně-socialistickou stranu. Tři z těchto sedmi, a sice Dietrich Eckhardt – novinář, básník a bohém, Karl Haushofer – generál a Alfred Rosenberg – architekt si vybrali jako budoucí hlavu této strany malého kaprála Adolfa Hitlera, jehož myšlení začali k tomuto úkolu formovat. Učili ho mluvit, psát i myslet. Měl pro tuto roli zvláštní předpoklady už tím, že se narodil v Braunau na Innu na rakousko-bavorském pomezí. Toto městečko bylo totiž semeništěm a líhní spiritistických médií. Je to rodiště Rudiho a Williho Schneiderů, kteří před osmdesáti lety budili senzaci svými psychickými pokusy. Williho kojná kojila i Hitlera. Dalším proslulým médiem byla paní Stockmannová. Hitlerův bratranec byl médiem spiritisty barona Schenk-Notzinga.
Při spriritistických seancích je třeba dvou examinátorů: média a kouzelníka. Kouzelník duchy vyvolává a ti se projevují ústy média. Eckhard i Haushofer, kouzelníci chtějící vyvolat duchy luciferovské vesmírné apokalypsy, nutné ke zrodu nadčlověka čisté arijské rasy, spatřili v Hitlerovi vhodné médium schopné extatického vytržení a sdělení oněch myšlenek. Eckhardt, když roku 1923 umíral, řekl: „Následujte Hitlera, bude tančit, ale hudbu jsem napsal já.“ Svět pak viděl Hitlera opravdu tančit a byl to tanec smrti.
Všichni badatelé, kteří se osobností Adolfa Hitlera zabývali, i lidé z jeho blízkosti, shodně uváděli jednu věc: když začne řečnit, nastane okamžik, jako by na něho shůry sestoupila neznámá síla, která se změní v extatické, až démonické vytržení. Mění se ve strhujícího tribuna, vládce mas a proroka. Ale když skončí, upadá vyčerpán a zbrocen potem do apatické letargie a mění se v bezbarvého maloměšťáka se směšným kartáčkem pod nosem.
Věhlasná německá věda měla alternativu vznikající od začátku dvacátého století, absurdní pseudovědu na základě magie a fantastična, chtělo by se říci fantasmagorie. Jejím proklamátorem byl bavorský inženýr Hans Hörbiger.
Ten se považoval za Koperníka dvacátého století a objevitele původu vzniku vesmíru a života, teorií věčného ledu. Střetání ledu a ohně po sedmi stech let. Země měla prý čtyři satelity, jejichž postupné pády způsobily na zemi obrovské živelné katastrofy a zánik velkých civilizací jako byla Atlantida, Thule, Gobi atd. Hörbiger všechny velké objevy současné vědy, jako Einsteinovu teorii relativity, Freudovu psychoanalýzu, objevy Maxe Plancka a všech současných velkých vědců prohlásil za židokřesťanské bludy. Za nástroje k oslabení parsifalského ducha a germánského mesianismu. Lidstvo prý musí být připraveno na apokalypsu, obrovitý vesmírný přerod, z něhož vzejde nadčlověk čisté indoarijské rasy. Všem vědcům pohrozil: „Nedáte-li se k nám, octnete se na ulici.“
Hitler jím byl uchvácen a zcela se ztotožňoval s jeho myšlenkami, o čemž svědčí průběh jeho útoku na Sovětský svaz. Ač podobně jako jeho učitel, generál Karl Haushofer, měl jasnovidecké schopnosti a dovedl určit, kdy nastane nepřátelský útok či kam dopadnou velké dělové projektily, svou armádu poslal na Sibiř jen s „palčáky“ a šálou na krk. Věřil totiž, že podle Hörbigerovy teorie ledu a ohně jeho armáda jde na východ ve znamení životodárného ohně roztavit tamní smrtonosný led. Jenomže on ten tamní led to vyhrál a trosky nacistických armád hnal „Heim in’s Reich“ od Stalingradu až do Berlína.
Führer s Goebbelsem v podzemním bunkru, dříve než spáchali sebevraždu, vyzvali k témuž aktu celé Německo: k destrukcím mostů, spojů, průmyslových center a metropolí. Hitler uvěřil, že lidstvo za to, že nechalo zvítězit mocnosti ledu nad jeho armádami ohně, bude potrestáno vesmírnou katastrofou. Armagedonem, koncem světa a potopou, po níž dojde ke kosmickému přerodu v nadčlověka božských schopností, čisté indoarijské rasy, k čemuž byl předurčen německý národ. Aby to zajistil, rozhodl se ještě vykonat velkou oběť vodě tím, že nechal zatopit berlínské metro, v němž se ukrývalo a zahynulo 350 000 lidí.
Všechny tyto zdravému rozumu odporující fantasmagorie, které lidstvo stály miliony životů, moře krve a slz, je nutno ještě doplnit o teorii duté zeměkoule. V ní prý žijeme, slunce je uprostřed a hvězdy kolem jsou jen kusy ledu odrážející jeho svit. Roku 1942 celá kamarila nacistických pohlavárů, jako Himmler, Göring, Hess a další se odebrali na ostrov Rujanu vybaveni radary, které zacílili na protější anglické pobřeží s vírou, že tam zaměří polohu a množství anglických válečných flotil. Měl jim to umožnit konkávní úsek duté zeměkoule, v němž se domněle nacházeli. Tomu tedy věřili, ale jen do chvíle, kdy se to nepovedlo. Je známo, že Hans Hörbiger vztekle řval na německé vědce: „Jak dlouhý čas budete ještě potřebovat, abyste pochopili, že matematika je bezcenná lež! Vy důvěřujete svým rovnicím a ne mně!“ Popíral i Hegelovu dialektiku, že spojením these a antithese vzniká synthesa.
Snad nikdo se tak důkladně nezabýval kořeny nacismu a jeho iracionální duchovní podstatou, jako dva francouzští badatelé Jacques Bergier a Louis Pauwels v knize Jitro kouzelníků, v níž konstatují: „U Stalingradu netriumfuje jen komunismus nad fašismem. Podíváme-li se na věc s větším odstupem, pak uvidíme, že naše humanistická civilizace tu zastavuje strašlivý rozlet jiné – pekelné civilizace, civilizace magické, nestvořené pro člověka, ale pro něco, co je víc než člověk. Ve válce proti Německu byl opravdu jeden jediný svět a nejen okamžitá koalice úhlavních nepřátel. Jediný svět, který věří v pokrok, spravedlnost, rovnost a vědu. Jediný svět, který věří v rozum a ve skutečnost věcí. Jediný svět, který měl zmizet celý, aby udělal místo jinému světu, jehož zvěstovatelem se cítil být Hitler.“
Roku 2010, kdy bylo slaveno pětašedesátileté výročí vítězství sovětské armády nad německou nacistickou armádou, setkávali jsme se - a to i z úst našich čelných politiků - s názory, že vlastně mezi oběma válčícími protivníky je možno udělat rovnítko. Nacismus = komunismus.
Ba dokonce, že vítězství Rudé armády ve Stalingradské bitvě nastolilo prý zločinný socialistický režim i u nás. Někteří francouzští historikové viděli druhou světovou válku (stejně jako tu první) jako válků Germánů proti Slovanům. Ten propastný rozdíl mezi nacismem a socialismem po uplynutí půl století jako kdyby neexistoval. Mlčí se o něm. Že proti sobě stála pseudocivilizace, jejíž ideologie byla fantasticko-magická, iracionální, novopohanská a démonická, a civilizace současnou karteziánskou vědu plně uznávající, dualistická a racionální. Socialismus, jehož ideologií je marxismus, vědecký výzkum vývoje lidské společnosti. Socialismus, který patří k humanitním ideálům i podle T. G. Masaryka a jak se nyní dovídáme z BBC, i tibetský dalajláma se hlásí k marxismu. Napsala to agentura AFP. Dalajláma říká: „Marxismus má morální etiku, kdežto kapitalismus je jen honba za ziskem.“
Současná tendence popírat podobně jako nacistický ideolog Hans Hörbiger matematiku a obracet naruby její zákony tím, že kontrast kladu a záporu se nahrazuje znaménkem totožnosti, svědčí o tom, že neoliberalismu dle Miltona Friedmana je bližší nacistický Hörbiger než socialistický Marx. A to je nebezpečná cesta iracionálních mýtů a magie, která se ukázala být cestou do pekel. Říkáme-li že do pekel, znamená to třetí celosvětovou válku. Kapitalismus pro ukončení svých velkých ekonomických krizí nezná jiné řešení. Nastalo by to, co si přál Hitler a Hörbiger, jen s tím rozdílem, že by se z té apokalypsy nezrodil onen jimi očekávaný nadčlověk, nedošlo by k zániku života na zemi.
Autor: FRANTIŠEK SKÁLA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |