Pavel Kosatík je dlouholetý publicista, kterého mnozí znají díky jeho četným literárním projevům. Nedávno vydal (v nakladatelství Torst, s předmluvou Zbyňka Zemana – to je historik, více spojený s Anglií), knihu ČESKÉ SNĚNÍ, ta má kromě ilustrací na 398 stran.
Snaží se ukázat specifiku »českého snění« jakožto snění malého národa ve Střední Evropě, který procházel různými dějinnými martyrii a zvraty, což jej samozřejmě poznamenalo.
Při četbě Kosatíkovy knihy nelze nevzpomenout na nedokončenou úvahu Julia Fučíka o národní povaze; ostatně Fučíka si Kosatík i v této práci bere na mušku. Ale o tom až později.
Na Kosatíkovi je znát, že byl nějak dotčen soudobou »západní« filozofií, právě tak jako třeba již zesnulý literární vědec Vladimír Macura. Bere postupně jednotlivé náměty a »analyzuje je«. A tím se snaží dobrat se podstaty věcí, což má nakonec za následek, že český národ (jako by ostatní národy snad třeba i jiné formy neznaly) velmi snižuje. To je obsahem jednotlivých kapitol jeho knihy, kde český národ »sní« o Slovensku, o cestě na Jih, o své pravlasti, o tělesné zdatnosti, o vyhraných bitvách, o Lužici (proč ne o Vitorazsku?), o Rusku, o SSSR, o moři, o koloniích, o státě pro 40 milionů lidí, o Rukopisech, o životě bez Němců, o novém náboženství, o jazyce a o Podkarpatské Rusi. To jsou názvy jednotlivých kapitol, v nichž je uspořádána látka tak, že nakonec není rozdílu mezi různými »póly« snivců. V kapitole o Rukopisech je to výrazně patrno, tam byli vyslovení stoupenci i odpůrci, ale všem bylo nějak, i těm největším jejich kritikům, společné právě ono »snění«, čili vytváření si různých představ o budoucnosti a vývoji. I z toho už vyplývá, že Kosatík vytrhává určitá místa ze souvislostí a z dějinného určení. O velké slovanské říši snil třeba i takový Karel Kramář, ale jinak než třeba komunisté na Slovensku, když kdysi propagovali – aby pak od toho zase ustoupili – heslo »Za sovětské Slovensko«! Znamená to, že Kosatík mnohé redukuje, pozměňuje, a sám vlastně vytváří také jistý typ snění. A v tom mu ostatně »sekunduje« i autor předmluvy Zbyněk Zeman, autor knih z novodobých českých dějin, který Kosatíka chválí coby vhodného autora, provokujícího k zamyšlení. Avšak to bychom se od naší zprávy o knize Pavla Kosatíka dostávali zase někam jinam.
Kosatík nic »nového« neobjevuje, ba ani jeho koncepce není objevná, v jeho řádcích nelze cítit, jaké a ke komu chová výrazné sympatie, vždyť mu »nesedí« ani takový T. G. Masaryk a Edvard Beneš, na každém něco nachází a nic mu není vhod. Bez Kosatíkových šrámů neodejde ani Klement Gottwald, Julius Fučík či Zdeněk Nejedlý.
Problém jeho knihy je gnozeologický, tkví ve způsobu poznání a ve vytržení poznatků z dobových a dějinných souvislostí, z nichž se ani jednotlivec nemůže izolovat.
Autor: JOSEF BÍLEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |