Cena literárních domů 2011
Spisovatelka Elke Erbová, která žije v Berlíně, byla za svoji lyriku a krátkou prózu vyznamenána Cenou literárních domů 2011. Cena udělovaná od roku 2002 je dotována částkou 11 000 euro a její součástí je i „recitační“ cesta všemi literárními domy v Německu, Rakousku a Švýcarsku. K dosavadním nositelům Ceny patří Sibylla Lewitscharoffová, Anselm Glück, Ilja Trojanov a Thomas Kapielski.
Digitální budoucnost knihy
Každá desátá kniha, která byla v USA v roce 2010 prodána, byla e-kniha. V EU, například mezi německými čtenáři, taková euforie pro e-knihy není. Podíl elektronických knih na německém knižním trhu (bez školní a odborné literatury) činil v roce 2010 pouze 0,5 procenta celkového obratu. Vyplývá to z jedné studie o e-knize, kterou Burzovní spolek německého obchodu s knihami nedávno zveřejnil ve Frankfurtu nad Mohanem. Podle vrchního obchodního vedoucího Alexandra Skipoise bude rok 2011 znamenat pro e-knihy přelom. Nakladatelství a obchod s knihami počítají v tomto směru v příštích letech s velkým vzestupem. Vycházejí z toho, že jejich obraty s e-knihami budou činit 16,2 procenta.
Pevné ceny knih
Národní a Stavovská rada ve Švýcarsku letos na jaře přijala zákon o pevných cenách knih. Rozhodnutí se setkalo s mohutnou kritikou u politických stran FDP a SVA. Se sloganem „Ne drahým knihám!“ strany vyzvaly, aby byl zákon zamítnut. Soutěživost na knižním trhu funguje, není důvod, aby stát zasahoval, tvrdí kritika. Z pevných cen knih by měla prospěch pouze velká nakladatelství a ti, co nabízejí knihy na internetu. Podle zastánců zákona by z něj měli prospěch konzumenti.
Pevné ceny zaručují pestrou nabídku a ochraňují kulturní zboží. Sporné bylo, zda i v obchodu na internetu mají platit pevné ceny. Obě rady se vyslovily jasně proti výjimkám. Nejasné je, zda pevné ceny lze na internetu prosadit. Pevné ceny pro německou část Švýcarska byly zrušeny již v březnu 2007. Poslední slovo ve sporu by mohli mít čtenáři. Odpůrci zákona ohlásili referendum.
Britská verze Nobelovy ceny
Julian Barnes za své celoživotní dílo získal Cenu Davida Cohena, která je dotována částkou 40 000 liber. Cena se uděluje po dvou letech a je podle poroty obměnou Nobelovy ceny za literaturu. Bývá udělována za beletrii, populárně naučnou literaturu, komedii a tragédie.
Na Barnesovi je zajímavé, že splňuje všechny kategorie. K nejznámějším dílům frankofila se počítá Flaubertův papoušek a Historie světa v deseti a půl kapitolách.
Letos předložil svazek krátkých povídek Pulsy.
Belgická cena Japonce
Japonka Yukado Ando, která žije v Düsseldorfu, získala Belgickou uměleckou cenu. Umělkyně se narodila v roce 1972 v Osace, studovala na Akademii umění v Düsseldorfu u Magdaleny Jetelové. Japonka získala cenu ve výši 3500 euro, zahrnující účast na Belgické umělecké výstavě.
Lovec nacistů chtěl spravedlnost, nikoli pomstu
Simon Wiesenthal nelovil obyčejné nacisty, nýbrž nacisty, kteří byli zločinci. Chtěl, aby viníci nesli odpovědnost za své činy. Že humanistovi Simonu Wiesenthalovi šlo o spravedlnost a ne o pomstu, dokazuje Tom Segev v biografii Simona Wiesenthala, která loni vyšla - přeložena z hebrejštiny - v němčině v nakladatelství Siedler v Mnichově.
Simon Wiesenthal se narodil 31. prosince 1908 ve východohaličském městečku Bučač. Architekturu studoval v Praze, později ve Lvově, který byl nejdříve obsazen sovětskou armádou a 22. června 1941 německou armádou. Simon Wiesenthal a jeho manželka Cyla byli nuceni pracovat v ghettu. Díky dvěma německým nadřízeným na východní dráze, kde Wiesenthal pracoval, mohl po určitou dobu žít a pracovat za nesrovnatelně „dobrých“ podmínek. Tom Segev se domnívá, že tyto okolnosti Wiesenthala přivedly na myšlenku, že u Němců nejde o kolektivní vinu.
Když byla situace pro Židy neustále prekérnější, podařilo se Wiesenthalovi utéci. Byl ale odhalen a opět se ocitl v lágru. Byl společně s dalšími vzat jako rukojmí, přišel do dalších lágrů, onemocněl a z posledních sil se mu podařilo dočkat se osvobození v Mauthausenu.
Tom Segev popisuje, jak Wiesenthal, který se cítil být rakouským vlastencem a současně byl sionistou, po osvobození zůstal v Rakousku. Rovněž popisuje, jak Wiesenthal spolupracoval s izraelskou tajnou službou. Mossad svého času také financoval Wiesenthalovo dokumentační středisko. Wiesenthal na oplátku dodával tajné službě informace o válečných zločincích. Podílel se na dopadení Adolfa Eichmanna, který byl zatčen v Argentině a dovezen do Izraele, kde ho postavili před soud.
Segev líčí Wiesenthalovy úspěchy, ale též jeho neúspěchy. Uvádí, jak šikovně zapojoval média, a také informuje o zajímavém přátelství k Albertu Speerovi, ale též o četných konfliktech s Židy a Nežidy. Sem patří také spor s rakouským spolkovým kancléřem židovského původu Brunem Kreiskym. Wiesenthal kdysi poznamenal, že utečenec je člověk, „který ztratí vše, co měl, kromě svého přízvuku“.
Autor: JAROSLAV LIŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |