Potkali se pan Kohn s panem Roubíčkem, pozdravili se, zastavili a taky pozastavili nad jedním nápadem v novinách.
- Taky to četli, pane Roubíček, taky to četli v Nelidovkách a taky se divili, jestli je to vůbec možný, už zdálky volal pan Kohn, celý rozjásaný.
- Ale to vědí, pane Kohn, tam se najde vždycky nějaká perla. Ale co maj konkrétně na mysli? Toho pána, co se tváří na fotce jako vykuk nad vykuky, a jak by se netvářil, když vyrukoval s nápadem zavést u nás zasejc šlechtické tituly, ale hned to zas vzal zpátky, že to myslel jako nadsázku?
- Byli na vojně, pane Roubíček? Byli. Takže bezpečně vědí, co je to dělostřelecká příprava. Když se má dobýt nějaký zákop nebo město anebo hrad, například Pražský hrad, a s tím se jedno obstarožní kníže netají, majíc chuť stát se prezidentem a majíc dále za lubem se podle velkého vzoru z Francie po porážce revoluce prohlásit pak za císaře, totiž za krále, musí se napřed zavést celý feudalismus. S majetkama už to jde, teď ještě ty tituly.
- No právě, pane Kohn, právě to je nápad nad nápady. Je jasný, že staré šlechty na všecky zámky, vysoké úřady a legace českého království by nebylo dost, a tak by se muselo...
- povyšovat a povyšovat do vyššího stavu za zásluhy...
- hlavně ve třetím odboji, to maj pravdu. Z bratrů Mašínů by mohli být maršálové, slyšej, jak to zní? Maršál baron Mašín!
- Byl by baron pro ně dost? Za takové činy?
- A co voni na to, pane Kohn, že by se ty tituly udělovaly chytře tak, aby hned bylo vidět, za co.
- To uhodili hřebík na hlavičku. To by bylo transparentní. Ti, co si nejvíc nahrabali, to by byla nová hrabata.
- Ti co už jsou za vodou, z těch by mohli být vévodové. Nebo snad ten titul inovovat, takže by byl pan závoda Gros nebo pan závoda Kožený?
- Markýzové by byli automaticky ti, co tady feudální svobodu pomáhali instalovat díky přísunu marek blahé paměti. Markýz na Hrádečku. Nebylo by mu to málo?
- To si píšou, že bylo, jemu je vždycky všecko málo, ale to má za to, že si nasadil na hrad knížete, tak alou zpátky na Hrádeček.
- Ta Bára, co rajzuje po zemi s Buďžesem, aby pokřísila uvadající síly bojovníků třetího odboje, a taky ta druhá, to by byly ideální baronky, baronky Báry, ne?
- A svobodní páni von a de a of by byli ti ostatní zasloužilí a hlavně rozvedení. Svobodný pán de Macek (zvaný Domalacek). Svobodný pan Top Polánek. Kdo by nechtěl do taký krásný společnosti? Třeba přijde na párty i kouzelník Ber Lusconi. Nebo nějaký jiný a něco jinšího Ber.
- Ale co s takovým panem Džónem?
- Myslej toho z džínovýho světa? Ten by zůstal, co už je. Dvorní šašek pendlující mezi pevností Dona Párty, bytečkem Dona Počase a zbytkovým vekostatkem Dona Palouska. Každé království potřebuje dvorního šaška a tenhle se snad už šaškem narodil.
- Nejlepší nakonec, taky další titul se nemusí vymejšlet: zeman Zeman.
Na jeho tvrzi na Vysočině by dostal na pár dní azyl jeho oposmluvní kámarád exprezident, než by byl vydán císaři Zigmundovi, totiž Karlu der Letzte a Jeho Eminenci panu kardinálovi, který by už se o jeho osud postaral. A taky by se za jeho málo evropskou duši pomodlil.
- Maj-li pravdu, neměli bychom radši mizet? Co nevidět už to budou s feudalismem taky ghetta. Prý pro nás ne, ale kdoví, jak dlouho ne?
Pánové se zasmáli a vesele rozešli. Jak by ne, přežili už horší časy.
Autor: JAKUB STEIN
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |