V literatuře to už tak chodí, že se mnohé tváří důležitě, okázale, velkoryse a ctihodně, zatímco skutečnost sténá, naříká a pláče, obrovitá zámořská loď je ve skutečnosti chatrným a značně děravým vorem, jemuž je předurčeno brzké ztroskotání. Rozhodně u čtenářů. Jsou však knížky nenápadné a naveskrz skromné, které přeplují vzdálenosti a bez problémů přistanou v otevřených přístavech – u čtenářů. U vnímavých čtenářů. Otevřít takovou knížku je potěšením, psát o ní radostí. Jedna z nich zvedla kotvu na cestu za čtenáři v havlíčkobrodské tiskárně, která je vydavatelkou. Nepochybně vyplula i za trvalými příznivci. Hrstku škarohlídů pomiňme, ti se najdou vždy a všude.
   Zmíněná půvabná sbírka poezie nese lehce tajnosnubný název TAJNOSPÁDY a autorem je Ladislav Vondrák. Zasvěcený autor písňových textů a především autor inteligentní, originální, laskavé, neotřele vtipné poezie, které je vlastní moudrý nadhled a vzácná hravost. Nepohrává si ovšem se čtenáři, hraje si se slovy, nápady a jiskřivými okamžiky každodenního plynutí času, jimž dává trvalou platnost.
   Od vydání Vondrákovy knižní prvotiny Mysli si, že se ti to zdá uplynulo desetiletí. Dlouhý časový oblouk však nic nezměnil na Vondrákově osobité poetice, která dozrála jako ovoce v koruně plodného stromu. Bystré postřehy střídají cudně erotické hříčky, mezi kterými najednou najdeme myšlenku hlubokou jako oceán: Přijď za mnou / jestli zestárneš / půjčit si jednu knihu z těch / co dnes už nikdo nevydává.
   Vondrákově poezii neschází výrazná sebereflexe, s jemným sarkasmem dokáže obrátit břit svých veršů proti sobě: Dveře a lahve otvírám rád.
   Ladislav Vondrák svými Tajnospády vskutku otvírá dveře všem, kteří jsou ochotni naslouchat a plout stejným směrem.
   Nebývá zvykem uvádět poslední slova knih, jejichž charakter je ryze věcný, informativní. Udělejme však výjimku: Minimální náklad 1113 výtisků /… / Dělám to tak vždycky. / PS: A zastavte se někdy.
   Jsme zváni, zastavme se tedy. Zastavme se nad Vondrákovými Tajnospády. Potvrzují, že autor pochází z kraje Karla Havlíčka Borovského, některé verše s melodickými rýmy dostávají charakter epigramu. Proti běžným zvyklostem tvoří sbírka jakýsi volný cyklus, Vondrák nevymýšlel k jednotlivým básním názvy. Nepotřebují je, mluví samy za sebe.
   Nelze opomenout ani účelně střízlivý, vtipný, svébytný výtvarný doprovod Ivany Měkotové, jemuž jsou vlastní širší parametry; prolíná a často splývá s textem.
   O knížce si čtenáři udělají názor sami. U básníka Ladislava Vondráka pomohou jeho slova: Aby nebylo poznat / pro koho dýchám / Tajím přede všemi / dech. A právě taková je jeho poezie, jeho Tajnospády.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)