Štrougal a do značné míry i Husák se kojili po roce 1968 nadějí, že ČSSR nepůjde cestou neostalinismu, kterou reprezentoval především Bilak a Indra. Optimismus čerpali například z toho, že v prosinci 1970 v Polsku padl Gomulka, který spolu s Ulbrichtem v létě 1968 doslova přinutil Moskvu, aby konečně dala zelenou intervenci Varšavské smlouvy, k níž došlo 21. srpna. Koncem listopadu 1970 se konal sjezd maďarské dělnické strany, o které nemálo například zahraničních komunistů tvrdilo, že v jejich zemi se rodí nový model, jenž bude časem možno nazývat autentickým demokratickým socialismem. Do čela strany byl znovu zvolen Kadár a ne »maďarský Bilak« Zoltán Komosin.
   Československý premiér obdržel dokument, který 28. října 1970 přijalo nelegální socialistické hnutí čs. občanů, jejžvzal na vědomí, i když ne se vším v jeho textu souhlasil. Iniciátoři této akce ovšem sázeli právě na Štrougala a jeho okolí. Například Jaromír Litera při setkání s Jaromírem Sedlákem mu s dojetím stiskl ruku a řekl: »Kluci, držte se!«
   Prohlášení zmíněného hnutí mělo nemalý ohlas v zahraničí, díky publicitě například v Le Monde. Koncem listopadu 1970 se konala v Paříži mezinárodní setkání pod heslem »Solidarita se svobodným, demokratickým a socialistickým Československem«, kde za toto hnutí čs. občanů promluvil Jiří Pelikán, který od ledna 1971 začal vydávat časopis Listy. Rudé právo o pařížském mítinku napsalo zkreslující článek pod názvem »Provokace, která nevyšla«.
   Existovaly ovšem i události, které dvojici Štrougal – Husák radost nepřinášely. V autě se zabil neostalinista Josef Trojan, bývalý 1. tajemník KV KSČ v Českých Budějovicích. V jeho trezoru se našly plány »stínového kabinetu«, který by vystřídal ten Štrougalův, což by bylo spojeno s tím, že by do čela strany šel zřejmě Bilak.
   Husák na podobné akce reagoval ve svém projevu k vedoucím krajským tajemníkům KSČ tak, že vyvolal i nesouhlas některých z nich, když řekl: »Bude nutno naladit nový vztah i k těm, kteří ze strany odešli nebo byli vyloučeni, a také k bezpartijním.« Na poradě ministerstva vnitra prohlásil: »Nejsme v Latinské Americe, aby nám poroučeli plukovníci.« Z funkce byl odvolán ministr vnitra Grösser a generál Rytíř, jenž byl odpovědný za styk s armádou SSSR na čs. území. Z vedení čs. rozhlasu odešel Chňoupek, který se stal velvyslancem v Moskvě. Ten se také později stal spojencem Štrougala a šéfem v Černínu, kde mu dělal poradce i Sedlák, kterého v 80. letech Bilak vyhnal z ministerstva zahraničí, a to přes Chňoupkovy protesty.
   Tento neostalinista, velký kamarád člena politbyra KSSS a vedoucího tajemníka KSSS na Ukrajině Šelesta, zakončil svůj projev na prosincovém zasedání ÚV KSČ citátem ne Lenina, ale Stalina.
   V březnu 1971 se měl sejít XXIV. sjezd KSSS a v Moskvě se znovu ozvaly hlasy, že by mělo dojít k revizi celé linie XX. sjezdu. Brežněv a další to odmítli a v roce 1972 začala v Ženevě příprava na svolání konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, která v roce 1975 přijala v Helsinkách známý dokument. Tam se zrodily koncepce, na něž navázali Andropov, Gorbačov, Jakovlev i Ševardnadze, a také Štrougal s Kapkem u nás.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)