(nedej bůh na vesnici!)

   Již to slovo intelektuál zní podezřele, mnohým slovníkově nepoučeným až odporně. Každý hrdě uvede, že je klempíř, pokrývač, zámečník (dnes podnikatel)... Ale intelektuál? S takovým doznáním jsem se ještě nesetkal.
   Vyplňuje sice sousedům daňová přiznání, dotazníky pro sčítání lidu, movitostí i nemovitostí, přihlášky dětí do různých kurzů a škol... (opět tři tečky, protože takový seznam nikdy spolehlivě nekončí). Vše za sousedské dobré slovo; k tomu je přece zapotřebí jen propisovací tužka a zlehčení intelektu. Též neexistuje žádný ceník, který by takové služby finančně zhodnocoval. Každý však ví, kolik stojí návštěva podnikajícího řemeslníka; ten vymění či opraví vypínač nebo těsnění u kapajícího vodovodu, protože my na to nemáme nářadí, které je zapotřebí jen jednou za čas (v lepším případě „jen“ 350,- Kč). Právník si řekne za vypsání (či opsání z PC) kdejaké žádosti, smlouvy či žaloby o tisíce, lékař alespoň o třicet korun, částka se „správně“ navrší v lékárně. Ale intelektuál, který napsal „jen“ řadu odborně fundovaných statí, do renomovaných, často vědeckých časopisů? Ten se poděkování nedočká. Přece mu velkoryse zveřejnili jeho pseudovědecké bláboly, které čte jen málo kdo. Hodiny, týdny, měsíce studia, které nad obsahem svého článku proseděl, se nepočítají. Jsou anonymní, zapomenuté.
   Snad největším neštěstím je být intelektuálem, který má umělecké nadání. Spisovatelem nebo básníkem. Za takové privilegium se u nás dokonce platí. Ten přece jen sedí, baví se psaním literatury, kterou skoro nikdo nečte, není na to čas a hlavně chuť. Když vyhoví prostému čtenáři, píše čtivě, srozumitelně a „líbivě“, napadne ho kritika. Když vyhoví kritikům, nikdo ho nečte, nelíbí se, nedotknul se emocí.
   Intelektuál ví, že je knihu dobré opatřit ISBN. Koresponduje tedy s Národní knihovnou, až číslo získá. Pak sám sobě vydá knihu (sponzoři jsou vzácným šafránem), zaplatí tisíce, stará se o propagaci a distribuci, rozdává plnými hrstmi a odezva je minimální či žádná. Kde a od koho taky? Ví též, že musí naplnit zákon a odeslat vytipovaným vědeckým knihovnám povinné výtisky. I to stojí nějaký čas a Česká pošta, zdá se, též intelektuála nešetří. Takže další výdaje.
   Vím, tento fejeton je tak zbytečný, jak „zbyteční“ jsou intelektuálové a po očekávaných daňových úpravách i literatura. Vím, že se nic napsáním tohoto článku nezmění, ale literatura je posedlost, nelze se jí vyhnout, naděje se musí dýchat, stejně jako vzduch. Kdyby intelektuál resignoval, zanikl by jeho kulturní fenomén a středověk by se posunul až do našich časů.
   Takže zbývá jen často používané – ach jo, bude ještě hůř! Blýská se totiž na Nečasy. Všech druhů a profesí. Boj, který bolí, o záchranu literatury psané a publikované v regionech, bez ochrany nakladatele, se nikdy neprohrává. O tom vypovídají celé naše literární dějiny. Nevadí, že je soudem, který vynáší jen podmínečné rozsudky. I zákony a zákonitosti podléhají vývoji.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)