Britská verze Nobelovy ceny
   Julian Barnes za své celoživotní dílo získal Cenu Davida Cohena, která je dotována částkou 40 000 liber. Cena se uděluje po dvou letech a je podle poroty obměnou Nobelovy ceny za literaturu. Bývá udělována za beletrii, populárně naučnou literaturu, komedii a tragédie.
   Na Barnesovi je zajímavé, že splňuje všechny kategorie. K nejznámějším dílům frankofila se počítá Flaubertův papoušek a Historie světa v deseti a půl kapitolách.
   Letos předložil svazek krátkých povídek Pulsy.

   Belgická cena Japonce
   Japonka Yukado Ando, která žije v Düsseldorfu, získala Belgickou uměleckou cenu. Umělkyně se narodila v roce 1972 v Osace, studovala na Akademii umění v Düsseldorfu u Magdaleny Jetelové. Japonka získala cenu ve výši 3500 euro, zahrnující účast na Belgické umělecké výstavě.

   Lovec nacistů chtěl spravedlnost, nikoli pomstu
   Simon Wiesenthal nelovil obyčejné nacisty, nýbrž nacisty, kteří byli zločinci. Chtěl, aby viníci nesli odpovědnost za své činy. Že humanistovi Simonu Wiesenthalovi šlo o spravedlnost a ne o pomstu, dokazuje Tom Segev v biografii Simona Wiesenthala, která loni vyšla - přeložena z hebrejštiny - v němčině v nakladatelství Siedler v Mnichově.
   Simon Wiesenthal se narodil 31. prosince 1908 ve východohaličském městečku Bučač. Architekturu studoval v Praze, později ve Lvově, který byl nejdříve obsazen sovětskou armádou a 22. června 1941 německou armádou. Simon Wiesenthal a jeho manželka Cyla byli nuceni pracovat v ghettu. Díky dvěma německým nadřízeným na východní dráze, kde Wiesenthal pracoval, mohl po určitou dobu žít a pracovat za nesrovnatelně „dobrých“ podmínek. Tom Segev se domnívá, že tyto okolnosti Wiesenthala přivedly na myšlenku, že u Němců nejde o kolektivní vinu.
   Když byla situace pro Židy neustále prekérnější, podařilo se Wiesenthalovi utéci. Byl ale odhalen a opět se ocitl v lágru. Byl společně s dalšími vzat jako rukojmí, přišel do dalších lágrů, onemocněl a z posledních sil se mu podařilo dočkat se osvobození v Mauthausenu.
   Tom Segev popisuje, jak Wiesenthal, který se cítil být rakouským vlastencem a současně byl sionistou, po osvobození zůstal v Rakousku. Rovněž popisuje, jak Wiesenthal spolupracoval s izraelskou tajnou službou. Mossad svého času také financoval Wiesenthalovo dokumentační středisko. Wiesenthal na oplátku dodával tajné službě informace o válečných zločincích. Podílel se na dopadení Adolfa Eichmanna, který byl zatčen v Argentině a dovezen do Izraele, kde ho postavili před soud.
   Segev líčí Wiesenthalovy úspěchy, ale též jeho neúspěchy. Uvádí, jak šikovně zapojoval média, a také informuje o zajímavém přátelství k Albertu Speerovi, ale též o četných konfliktech s Židy a Nežidy. Sem patří také spor s rakouským spolkovým kancléřem židovského původu Brunem Kreiskym. Wiesenthal kdysi poznamenal, že utečenec je člověk, „který ztratí vše, co měl, kromě svého přízvuku“.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)