Hodně lidí v České republice umí také německy. Z nich ale všichni neznají výraz der Piefke, popř. der Piffke. Znají ho jen ti, kteří přišli do styku s Rakušany, u nichž se tento výraz občas vyskytuje, když mají na mysli Němce, Prušáky. Jde o nespisovný výraz, spíše hanlivý, jehož vznik ne každý Rakušan dovede vysvětlit.
Pro někoho může být až překvapivé, že o této hanlivé přezdívce existuje také poučka z odborné literatury... V roce 2010 vyšla publikace Huberta Godeysena Piefke – Kulturgeschichte einer Beschimpfung (Piefke – kulturní historie jedné urážky), vydalo VA BENE ve Vídni – Klosterneuburgu 2010 a má 300 stran. Sám Hubertus Godeysen je »známý Piefke« a byl fascinován genealogií této přezdívky. Žil také v Rakousku a zabýval se propletencem všelijak zdůvodňovaných názorů a tradovaných předsudků vůči výrazu »Piefke«.
Autor pochází z Lüneburgu a říká, jako řada jeho krajanů, že »teprve v Rakousku« se stal uvědomělým Němcem. Hubertus Godeysen je zářným příkladem toho, co je pro Rakušany »Piefke« - hlasitý, prostý a přímý (někdy až moc). Godeysen nám ale jako jeden z mála přibližuje také původ v Rakousku tak běžného výrazu. Přibližuje postavu a příběhy Johanna Gottfrieda Piefkeho, od kterého »urážka« pochází. Piefke byl v 19. století vážený vojenský hudebník, který nikdy nežil ve Vídni. Tam ale tento výraz zná každý občan. Výraz Piefke za uplynulých 150 let v německo-rakouských vztazích úplně zdomácněl.
Recenzi na publikaci Hubertuse Godeysena napsal Michael Frank pro německý deník Süddeutsche Zeitung.
O výrazu »Piefke« se zmiňuje také vydání kapesních německých pravidel »Duden«, které má název Wie sagt man in Österreich? (Jak se řekne v Rakousku?) Podle tohoto kapesního vydání je výraz Piefke nebo Piffke rakouské označení Němce, říšského Němce, Prusa. Původně tím prý byl označován německý voják, dnes již více maloburžoazní turista, který se před Rakušany chlubí svými penězi a svým hlasem, vnucuje se, někdy až moc.
Také u nás jsou běžné některé přezdívky i pro celé národní celky. Tak například někteří Moravané označují Čechy jako Čížky, nemá to však hanlivý nádech. Mnohem horším výrazem označovali katoličtí hlinkovci na Slovensku jak Moravany, tak i Čechy, a to výrazem »Čehún«. Čehúni dostávali ze státních služeb v roce 1938 výpověď. Přesto se ale stalo, že např. profesor na obchodní akademii v Turčianském Svätém Martině Leon Parma dostal nejen »vyhazov«, ale současně i písemné vyjádření ministerstva školství v Bratislavě, že se mu uděluje uznání za dlouholetou pedagogickou činnost v slovenském obchodním školství. Profesor Parma vyučoval jen do 1. června 1939, poté se vrátil na Ostravsko, které již bylo okupováno Němci.
Autor: JAROSLAV LIŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |