Značka OFB znamená ve světě českého překladatelského díla tak mnoho jako v české kritice značka FXŠ. Však také Šalda názvem svých Loutek a dělníků božích napověděl v roce 1985 Bohuslavu Smejkalovi, jak pojmenovat bibliofilský tisk k tehdy se blížícím pětasedmdesátinám překladatele a bibliofila O. F. Bablera, zesnulého v únoru 1984; ten dvouarchový sborníček nazval Pocta dělníku knihy. B. Smejkal se pak podílel i na větším knihomilském sborníčku veršů ke stému výročí OFB a letos připravil k vydání pro změnu výběr z dopisů, adresovaných OFB (Literární klub Olomouc spolu s olomouckými členy Spolku českých bibliofilů, doslov B. Kolář) a napsaných už k jeho padesátinám. Už proto se nejnovější tisk jmenuje POZDRAVY NESTÁRNOUCÍ. Je to milý doklad, jak se aspoň v Olomouci na překladatele Danta a mnoha jiných skvostů světové poezie nezapomíná. Ale je to bezděky i výzva, aby se obrovský literární odkaz Bablerův konečně dočkal důstojné souborné publikace. Nejde jen o překlady poezie, které by vydaly na několik svazků (uspořádání bablerovského svazku do jedinečné knižnice Český překlad, založené Jiřím Levým, odkládalo se tak dlouho, až ta edice zanikla), ale také o bohatou korespondenci. Obsáhlý výbor z ní by prohloubil poznání nejen jeho osobnosti, ale i našeho literárního života dvacátých až sedmdesátých let dvacátého století a kontaktů s mnoha evropskými kulturami. Vždyť polyglot OFB překládal nejen z mnoha jazyků do češtiny, nýbrž i českou literaturu, hlavně básně, ale i pohádky a pověsti, propagoval svými překlady v zahraničí; i o tom si psal s přáteli ve světě. Nejlepší by bylo, kdyby se vydání Bablerova překladatelského a korespondenčního odkazu ujala Palackého univerzita, na jejíž obnovené filozofické fakultě ostatně působil v letech 1946-56 jako lektor srbocharvátštiny.

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]