Píšeme si
Bez nás by byl neúplný vesmír, natož Slovanstvo. Avšak nehrajme si na stavitele chrámu či pomníku Slovanstva. Máme starosti s energiemi, krizemi, vládami. S nezaměstnaností nejen u nás.
Slovanskou ideu mi v Praze garantuje pamětní deska a už i pomník Tarase Ševčenka, to jest ideu jednotící, lidskostí oplývající. Máme také »našeho« Puškina, jenž předvídal, že dlouho bude milován a ctěn nejen v širé Rusi, ale i »hrdým vnukem Slovanů« (Exegi monumentum 1836). Puškin komunikoval s evropskými mysliteli, učenci a umělci – dokumenty představené na loňské výstavě RSVK jsou inspirující i pro letošní Rok slovanské kultury vyhlášený na sjezdu v Kyjevě. V předstihu před Manifestem o spojování proletářů (1847-48) si mladý Puškin troufl v ódě Volnost zvolat »Tyrani světa, třeste se!... A vy, otroci, vzmužte se, povstaňte« ve smyslu nadčasovém Lazare, vstaň a jdi... levá, levá, levá – v mé lakonické interpretaci, zato pro každý den. Puškinův památník moskevského sochaře Fronguljana arménského původu má být odhalen na Puškinově náměstí v Praze 6 do konce tohoto roku. Považuji to za významný akt u příležitosti Roku slovanské kultury, byť právě o tomto »roce« málokdo ví, byť sám Puškin předvídal pro sebe »pamjatnik nerukotvornyj« (zastaralý výraz s významem nelze rukama vyrobit, stvořit), to jest pomník duchovní, ve všech literárních žánrech, ve spisech, v poezii, v jejich humanitě.
Puškinův pomník v Praze bude jistě zařazen mezi pamětihodnosti, jimž se do Prahy přijíždí poklonit i mnoho Neslovanů...
Za připomenutí Černigova jako možného vhodného místa pro umístění Památníku Slovanů děkuji – mám vzpomínky na celý román (reaguji na článek Lubomíra Jaroše v O-K č. 21). Pozvala jsem kdysi při pobytu v Černigově ukrajinské přátele s dítětem do Prahy, vzala jsem je i na horu Říp, kde jsem náležitě velebila praotce, strdí a mléko, povšimli si ale hlavně faktu, že nikdy nevystoupili na tak vysokou horu a tak jsem jim dopřála i Krkonoše. I Petřín byl pro ně úžas prvního řádu, prý velehora. Právě kvůli tomu jsem jim přeložila úryvky z tvorby Josefa Hory z Podřipska... Máchův veleznámý citát s dvouhláskou –ou se s povděkem naučili zpaměti. Exkurzi po Slovanském areálu v Mikulčicích s památníky Cyrila a Metoděje jsme z provozních důvodů absolvovali nad fotografiemi areálu u »otců našich« v Praze. Dnes bych bájila o veledůležité knize Slovanské bájesloví – K. J. Erben, na niž ve stánku Světa knihy Praha – 2011 Slovanského ústavu AV ČR nabízeli poukaz na knihu za veletržní cenu 200 korun. Nepochopitelné!
Také na stránku Kultura, zejména na cyklus Setkávání se slovanskou poezií v měsíčníku Slovanská vzájemnost, málokdo reaguje, ačkoli údajně časopis dochází jako povinný výtisk do všech knihoven v ČR (včera jsem experimentálně s průvodním dopisem nabídla několik posledních čísel šéfredaktorovi Učitelských novin coby ojedinělý tisk). Avšak jistá odezva existuje: je prý zajímavé sledovat, byť jen v překladu, jinou poezii, dělit se o starosti trochu jinakých Slovanů, a přece stejné starosti, strasti, radosti, vzdory nejvýrazněji působící na rozum a srdce v poetickém podání.
Z řečeného plyne, že tento dopis píšu Unii českých spisovatelů na nepodporu centrálního Památníku Slovanů »doplněném později ústavem pro koordinaci proslovanské aktivity v období mezi všeslovanskými sjezdy«. Proč obcházet po špičkách či nijak aktivity slovanských ústavů a kateder u nás a ve světě? Proč raději jejich činnost nepoznávat, nekomentovat, proč nespolupracovat? Proč nedebatovat raději o »střízlivém optimismu«, jak navrhuje v časově shodném, ve stejnojmenném zamyšlení a dokonce s naléhavým vykřičníkem ve Slovanské vzájemnosti č. 144/2011 – červen aktivista slovanského hnutí a redaktor stránky Svět kolem nás Mirko Svoboda?
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |