Nezaměnitelný moderátor a reklamní showman Jan Kraus si odskočil v těchto dnech od své minerální vody Mattoni do Mnichova pro rozhovor s Josefem Mašínem, aby jej na TV Prima v pátek 10. června 2011 odvysílal před diváky této soukromé televizní stanice. Stalo se v den, kdy byly ve stejném datu, jenže v roce 1942, vypáleny německými hrdlořezy Lidice. Bylo udivující sledovat na obrazovce docela blízké a spřízněné myšlení obou partnerů, oboustranně prodchnuté jízlivostí, bylo zajímavé sledovat, jak vstřícně v tomto tragickém dnu spolu klábosili o skutku, na němž se jeden z nich vražedně spolupodílel. Když zařezával hrdlo jedné ze svých obětí. Dozvěděl jsem se od něho, že i vraždy nemusejí pokaždé oběť bolet, když se zavčas použije omračujících prostředků.
O několik hodin později ve stejném dni, zhruba stejní a možná ještě neohrabanější nenávistní aktéři vyzvali prezidenta Václava Klause na sjezdu sudetoněmeckého Svazu vyhnanců, aby se veřejně omluvil za zločiny spáchané po česku. Český prezident okamžitě reagoval a označil tento skutek ve výroční den památky obětí lidické tragédie za vysoce necitlivý a urážlivý, netaktní a moc špatný.
Exprezidenta Václava Havla něco podobného ani nenapadlo, stejně jako to ani v Lidicích nemohlo napadnout předsedkyni parlamentu Mirku Němcovou. Ta si zase nenechala ujít možnost promluvit k národu a vyslovit pár prázdných slov.
A tak jsem po tom všem sám sobě položil otázku, zda nežijeme a nenacházíme se již hodně blízko dveřím fašismu? Jsem pevného přesvědčení, že i dějiny se opakují, jenže někdy jako repríza a jindy zcela okatě - jako docela nechutná fraška.
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |