ZDENĚK NEJEDLÝ
Člověče vystup z davu
Sytý hladovému nevěří
Dokud sám nedostane hlad
Chlap v koutě na úbytě láteří
Jinde už k zemi pad
Prázdná náruč
V bezradné náladě osamělosti
Pokřivená obruč
Pohozená v houštině zachrastí
Hrají nám obehrané blues
Na plese upírů
Pro nevěrnou a zhrzenou náladu
Nebe je jako kus
potrhaného papíru
Nastává poločas rozpadu
Čas zvolna dobu bere šmahem
Bača vztekle mrská bičem
Nad ubrblaným stádem
Člověče stáváš se klíčem
vystup z davu
Nastal čas pro činy
Člověče jsi v právu
Vystup z mlčící většiny
Zeď
Stojí stále na stejném místě
V městě Jeseníku
Kde jsem se v březnu 1948 narodil
Stojí pevně
Na svém základu
Sousedila s ostnatým drátem
To je už ale dávno
Jsou ale na ní stále
Vidět jizvy od kulek zbraní
Je to němá svědkyně
O niž se zastavil posel smrti
Stojí tam stále
Nikdo ji neodstranil
Lidé chodí okolo
A opodál si hrají děti
Setkání
Dlaň tvoje hebká měkká
je a čeká,
jak plochá miska
hodům otevřená.
Já ústa k ní přiložím,
jak ránu okoralou
a z tvých rukou semknutých,
z každého prstu
vzejde další přání.
Proměny
1.
Kdesi v lesích kvůli pánům teče krev.
Dnes zítra hodiny roky měsíce.
Picasso předkládá nepochopitelný objev,
až plešatí páni smekají čepice.
2.
Jazz teče do Mississippi,
když tlustý komik hubenému tiskne ruce.
Rimbaud probouzí se do Afriky
a van Gogh rozvíjí svoje slunečnice.
3.
Venuše z ánfasu
tiše svléká se do postavy
a my nad stránkami atlasu
sníme svoje přístavy.
4.
Zatímco nedaleko slepý pianista
hraje co vidí - tmavomodrý blues.
...a země se točí...
5.
Svoje přístavy máme pod palcem,
ale nevidíme nad hlavou stěhování
hejna hus.
My totiž ani modře nevidíme,
jako ten pianista, když hraje blues.
...a přece se točí...
6.
A Picasso navzdory všem,
kteří se ušklebují,
maluje modré jablko jako zjev.
Kdyby je namaloval, jak se malují,
ztratil by svůj objev.
...a přestala by se točit…
7.
A snad právě proto
můj přítel brnká na struny
a zpívá Babettu v rozhlasu,
aby v lidech proměny
rodily se pro krásu.
Zimohrádek
Půjdem spolu
já a ona
do Zimohrádku,
budu jí tam vyprávět
pohádku o zvířátkách,
která snědla sníh.
Nenechám ji samotnou,
budu blízko ní.
Ach, jak se těším
na pohádku o zvířátkách,
která snědla sníh.
Zamknu si ji
do svého Zimohrádku.
Začne věřit
pohádce o zvířátkách,
která snědla sníh.
Bude se mnou,
nebude se bát
se mnou.
Jako pohádka o zvířátkách,
která snědla sníh.
Ta pohádka bude pro ni,
začne se smát.
Krásně smát pohádce o zvířátkách,
která snědla sníh.
Obejmeme se a zapomeneme,
jak chutnal loňský sníh.
A vy také,
jen se podívejte,
už krajina mění šat.
Truhla
Stojí smutně
V koutě
Jen víko
Občas zakvílí
A zámek zaklapne
Je smutně černá
A celá rozlezlá
Mlčí
Je sama
A nikdo ji nemá rád
Asi jenom překáží
Hloupá
Obyčejná truhla
Ale já ji mám rád
Nemilovaný
Jsem prázdný vzduch
bez majetku
Jsem hnaný mrak
co nikdy nedoletí
Jsem vlna
jež břehu nikdy nedospěje
Jsem měsíční světlo
na chalupě beze střechy
Jsem zapomenutý mrtvý
v rozpadlé hrobce
Jsem nic
putující v prázdném prostoru
Jsem hasnoucí hvězda
co se ztrácí z vesmíru
Úvaha
Půjdem spolu lesem
Les bude v nás a my v něm
Tak půjdeme spolu
Hle mravenec
Hle srnka
Život přešel kolem nás
Ale utekl
Neboj se
My nejsme smrt
My jsme lidé
Svět x a y za mřížemi
X
Vážení
Uniká
Vám
Poezie
Slunce
Vám
Zhasíná
A noci
Máte
Bezesné
Vaše písně
Ztrácejí
Texty
A melodie
Y
Vážení
Zeměkoule
Je kulatá
A točí se doleva
Za pravdu
Upalovali
Svět
Patří nám
Zpívali
Klasikové
Stačí
Jen za to
Vzít
A plivnout
Do dlaní
…a někomu
do tváře
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |