Jsme v pasti. Veverky vědí, že přes vymezování se ke zbytku vládnoucí trojkoalice, přes kritiku politických dinosaurů a výhrady k ODS a TOP 09 a stále opakovanou a asi nekončící hrozbu, že vystoupí z vládní koalice, jsou odsouzeni ke spolupráci s pravicovými stranami, ať už ta bude mít jakoukoliv podobu. Veverky mají po všech průšvihách a skandálech, po všem, co se na ně provalilo, podle STEM volební preference hluboko pod hranicí volitelnosti. A naprostá většina lidí je tak odsouzena být dál pokusnými králíky, být dál obětí takzvaných reforem. Jsou před námi zřejmě ještě 3 roky postupného oškubávání obyčejných lidí na všech frontách - a to i těch obyčejných lidí, kteří se cítili či cítí být uraženi označením obyčejní lidé, a kteří i proto volili tak, jak volili - doufám jen, že si teď drbou palice. Leč pozdě bycha honit. Pokud by se dnes konaly předčasné volby, naštvaní a zklamaní voliči by dali levici tolik hlasů, že by měla ve Sněmovně podle preferencí dohromady 124 poslanců, tedy pohodlnou ústavní většinu. Lidé jsou hrozně rozzlobeni na Nečasovu trojkoaliční (proti)korupční proreformní vládu rozpočtové (ne)odpovědnosti, která je rozežírána vlastními korupčními aférami a skandály. Asociální reformy této pravicové vlády dopadají na tuto zemi a její lid jako deset ran egyptských. A lidé už toho začínají mít dost. Ukázalo se to i 21. 5. na mohutné padesátitisícové protivládní demonstraci v Praze, uspořádané ČMKOS pod heslem Otevřete oči, nebo vám je vláda zavře. Člověk viděl a slyšel naštvanost lidí kolem sebe. Mimochodem, iniciativa Ne základnám na této demonstraci nemohla chybět, strůjci deformy jsou v podstatě stejná parta, která k nám do Čech chtěla protlačit US radar. To je ale náhodička! Dnes zase zkoušejí razantně zlikvidovat zbytky sociálního státu. Luboš Pomajbík, předseda Odborového svazu dopravy, se v polovině června vyslovil proti přenášení dluhů, které způsobila vláda, na nízko a středně příjmové skupiny obyvatel. Bezohledně prosazované reformy devastují život občanů ČR a odbory chtějí, aby tyto reformy byly zastaveny, neboť jsou nespravedlivé, asociální a ve svých důsledcích zákeřné. „Je potřeba říci s plnou vážností, že tato země není zemí Kalousků, Klausů, Nečasů a ostatních politiků. Tady ta země je zemí deseti a půl milionu občanů, z nichž někteří jsou děti, někteří senioři, někteří nezaměstnaní, někteří postižení, jsou mezi nimi i pracující a byť choděj do práce, tak se nedokážou slušně uživit a ty reformy mají zatížit především tyto skupiny obyvatel.“ Celá vláda, především ministři Drábek, Kalousek a Heger ale už počátku nasadili takovou reformní léčbu, že bude mít jediný možný výsledek. Operace se zdařila, pacient zemřel. Podle asi bohužel pravdivých titulků v novinách jsou mladí Češi prý největší huliči (marjánky) v Evropě. Asi ale nejsou zhulení jen ti naši mladí.
Na Vysočině vylezl opět ze své nory starý jezevec Miloš Zeman, čestný předseda SPOZ, který v panujícím chaosu a rozkolu VV i vládní trojkoalice zavětřil příležitost, a tak jezdí za voliči a agituje, přetahuje především rozčarované, zklamané voliče VV ke SPOZ. Ti každý měsíc díky Zemanovu neuvěřitelnému tahu na branku zakládají průměrně deset nových místních organizací. Miloš Zeman se sice zařekl, že se do politiky nevrátí, ale opět svůj názor změnil, dle jeho vlastních slov se před SPOZ otevřela velká šance získat těch 11 procent voličských hlasů od rozkládajících se veverek. Ať už se do Sněmovny při řádných či předčasných volbách nakonec Strana práv občanů – Zemanovci dostane či nikoliv, ztíží tak jako tak socdem po příštích volbách vytvoření smysluplné vlády. Možná proto v budoucnu ani nebude třeba cílená provokace, jako byla takzvaná Kubiceho zpráva či velice chytrá bouda na voliče - veverčí podnikatelský projekt. Půvabná Jana Bobošíková, šéfka Suverenity i mistr bonmotů Miloš Zeman, tvář SPOZu si tak jistě vyslouží nepřímou podporu (rozuměj mediální pokrytí) pravicí. Nezanedbatelná je i skutečnost, že v samotné socdem dochází k pnutí mezi zklamaným Jiřím Paroubkem a jeho věrnými se současným vedením strany na čele s Bohuslavem Sobotkou. Což by mohlo zapříčinit Paroubkův odchod zpět k ČSNS. Ten u národních socialistů totiž strávil v minulosti celou řadu let. Návrat ztraceného syna by mohl znamenat částečnou resuscitaci Brkounů. Také ovšem zcela jistě Paroubkův politický důchod. A další ještě větší roztříštěnost od středu doleva. Důchodci přijdou jistě také se svou troškou do mlýna a něco málo si na levici vyzobou pro sebe i oni. Komunisté mají stabilní voličskou základnu, na kterou ani Zemanova nabroušená a vtipná agitace plná bonmotů neudělá větší dojem. Ale ta bude možná znamenat naopak odliv některých voličů a oslabení socdem (nejen tedy véčkařů, kteří měli ve štítu vepsán boj s korupcí, a přitom jsou zkompromitovaní především svými korupčními skandály). Oranžová partaj ovšem vyšisovala i programově. Nejednotná, rozhádaná sociální demokracie je dalším předpokladem, aby Zeman byl ve svém konání úspěšný. Stále platící Bohumínské usnesení a prohlášení stávajícího předsedy ČSSD, že si do budoucna umí představit jednání s lidovci a zelenými o možném vládním programu, znamenají pohyb v kruhu. Spíše to ale připomíná kouli na noze. S takovou socdem daleko nedojde. Sice rovněž připouští možnost menšinové vlády s tichou podporou KSČM, ale tady Bohumil Sobotka naráží na tuhý odpor Haška a jeho příznivců uvnitř ČSSD, který se hned nechal slyšet, že Bohumínské usnesení, které zakazuje sociální demokracii spolupráci s komunisty na vládní úrovni, není prý pro něho mrtvé. Obě party bojující o vliv v ČSSD jsou přitom přibližně stejně početné, což se jasně ukázalo při nedávné volbě předsedy této strany, kdy Sobotka porazil Haška jen těsným rozdílem. Příznačná je i další epizodka, kdy se Bohuslav Sobotka odmítl zúčastnit oslav 70. narozenin Václava Klause kvůli jeho odsuzujícím výrokům na adresu stávkujících odborářů a doporučil ostatním v socdem totéž. Hašek vzkázal předsedovi partaje, že hejtmani mají vlastní rozum a pak celý natěšený a samý úsměv, v předklonu hradnímu pánovi popřál a předal i dary. To vše a mnohé další je jen voda na Zemanův mlýn. V kresleném filmu Jeana Effela a Eduarda Hofmana Stvoření světa na výzvu Milujte se a množte se! odpovídá starý rohatý ďábel Perte se a žerte se! Pátá kolona v socdem ještě řekne svoje. Zatím spíš jen dovedně mění své zabarvení jako chameleon a přizpůsobuje se tak rychle svému okolí podle potřeby a okolností. Ale kdo je vlastně kdo?
Při loňských sněmovních volbách SPOZ nepřekročili minimální 5tiprocentní kvorum hlasů, potřebných pro vstup do Sněmovny a Zeman si pak v souvislosti s tímto neúspěchem vyčítal svou aktivní účast v politice: „Ty starý jezevče z Vysočiny, proč jsi vylezl z nory? Blahopřeji vítězům a do své nory se vrátím.“ Leč všechno je dnes opět jinak. A staré rány se evidentně dosud také nezhojily.
V roce 2003 Miloše Zemana podrazila jeho mateřská ČSSD při tehdejší volbě prezidenta na Hradě. A to byl jejím oficiálním kandidátem na prezidenta. Byl to velký debakl. Vypadl již v prvním kole, i díky tomu, že ho evidentně nevolilo (podle Zemana prý díky Grossovým intrikám) ani hodně poslanců a senátorů za sociální demokracii.
Bývalý přítel i nadále potvrzuje, že na ránu pod pás nezapomněl, a České straně sociálně demokratické nic, ale pranic neodpustil. Miloš Zeman tak jen dokazuje, že bývalý přítel je nejhorší nepřítel.
Myslí to také upřímně.
Autor: JAN POLÁČEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |