Říká se, že každý národ má takovou vládu (a takového ombudsmana), jakou si zaslouží. Těžko si však představit národ, který by si zasloužil vládu pana Nečase, totiž trojice Kalousek-kníže-John. A už vůbec není takového hrozného národa, který by si zasloužil jako ombudsmana pana Varvařovského, ochránce ne lidských, ale panských práv. Až do chvíle, kdy se tento žlučovitý antijanošík, který rád bere chudým a dává bohatým, proslavil jako iniciátor nejodpornější změny v důchodech, nebyl širší veřejnosti příliš znám. Zato jeho zvolení za ombudsmana prosadila podvodně dosažená většina v parlamentě; podvodně dosažená tak, že nejmenší koaliční strana naslibovala voličům pravý opak toho, pro co nyní bez rozpaků hlasuje, a tak umožňuje, aby lidská práva „hájil“ snad vůbec nejcyničtější obránce nelidskosti systému, do něhož byl tento národ zavlečen; vmanipulován. Povedená koalice si v povedeném panu Varvařovském našla svého člověka. Vždyť ten zahájil svou oslnivou kariéru tak, že si u svých někdejších kolegů z doby působení na Ústavním soudu postěžoval na důchod prý příliš malý, protože prý příliš solidární, a dosáhl toho, že bohatcům se přidává a většině chudáků, kteří s penzí beztak už nyní těžko vycházejí, zákonitě zas ubere. Jako správný demagog zapomněl na to, co bohatí tak rádi hlásají. Zapomněl si totiž ze svého vysokého platu, který pobíral jako soudce Ústavního soudu, na stáří spořit, a to u soukromých penzijních fondů, jak se to radí chudým, kteří nemají spořit z čeho. A tento dobrák od zlámané kosti nyní trousívá své rozumy na stránkách paLidových novin.
Ve sloupku To se nám to hoduje se samozřejmě ani náhodou nerozepsal o tom, jak si žije panstvo, jehož zájmy obětavě hájí, ale vztekle se pustil do lidí, kteří na ulicích evropských (a už i našich) měst odmítají nelidské reformy a žádají „žádné spoření, žádné pozdější penze, žádné vyšší daně...“ Sám měl z čeho si na stáří naspořit, ale neudělal to, to radši podporuje reformu, podle níž mají na vyšší penze lidí jako on spořit ze svých mizerných platů ti, které hrozící nouze žene do ulic. „Kde na to všecko vzít“ (na nespoření na stáří, na neposouvání hranice důchodového věku, na nesnižování mezd), to (upřímně jím nenáviděný) „lid neřeší. Neví, nezajímá ho to, je mu to jedno.“
Povedený myslitel ombudsman nemůže dojít ani k jinému než nepovedenému konci v posledním odstavci sloupku: „Spravedlnost se při přerozdělování peněz hledá těžko. Možná to ani nejde.“ Pan ombudsman jednoduše neví, jak dosáhnout spravedlnosti. Nezajímá ho to. Je mu to jedno. A je vymalováno.
Už jeden takovýto ombudsman se na své skvělé dráze ze zoo přes Ameriku do otevřené náruče českých drah musel poděkovat. Pan Varvařovský je na řadě.
Autor: T. L.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)