Ve věcech po otci jsem objevil pečlivě složený plakát zvoucí na zábavný kabaret s tancem, pořádaný ve svinovské Sokolovně v sobotu 21. října 1950 v 19.30 hodin. Hudba: Antonín Hrbáč se svými sólisty, dále účinkují: Štěpánka Ranošová – zpěv, Miroslav Uhlíř – komorní kouzelník, Jar. Šnajder – komik a členové divadla Zd. Nejedlého z Ostravy. O občerstvení postaráno. Vstupné Kčs 25, předprodej v trafikách s. Petrušky a s. Tkáčové (malodráha). Po letech jsem si tak připomenul, že můj otec byl kouzelníkem neboli iluzionistou. Ne kouzelníkem profesionálním, nýbrž ze záliby, pro vlastní potěšení a příležitostná vystoupení. Z kouzelnických rekvizit toho po něm zbylo málo. Mám uschováno několik kouzelnických kuliček, náprstky a především to hlavní – opravdickou kouzelnickou hůlku. Stolek, ve kterém mohlo cokoli záhadně zmizet a cokoli se ještě záhadněji objevit, ocelové kruhy, pestré barevné šátky a spousta různých kouzel, to všechno je nenávratně pryč. Zůstaly jen ty kuličky a to je dobře, protože to, co s nimi otec dovedl, se hned tak neuvidí. V tom byl nepřekonatelný, iluze mizení a objevování se kuliček nebo mincí v jeho rukou byla dokonalá, tak úžasně manipulaci a triky ovládal. Také dovedl žonglovat až se čtyřmi koulemi současně nebo roztočit několik talířů na bambusových tyčích, jednu tyč na čele, po jedné v každé ruce a pak talíře postupně shazovat a chytat.
Léty a šrámy poznamenaná fotografie s nápisem Frabato mezi kouzelnickými rekvizitami připomíná, že kdysi působili také skuteční kouzelníci, kteří o sobě prohlašovali, že nejsou žádnými iluzionisty, nýbrž pravými, nefalšovanými mágy. Otec na Frabata často vzpomínal, viděl jeho vystoupení a setkal se s ním i soukromě. Frabato prý bez problému našel jakýkoli předmět ukrytý v domě. Věnování mému otci na zadní straně reklamní fotografie z ateliéru Ströbinger, kde je mág jak v civilním obleku, tak ve fakírském přestrojení, je datováno 24. 12. 1943. Jinak se mistr Frabato jmenoval František Bardon a že to byl ve své době pojem, svědčí i to, že má své místo na oficiálních internetových stránkách statutárního města Opava. František Bardon se narodil v roce 1909 v Kateřinkách, což je dnes místní část Opavy. V Opavě v podniku Minerva se vyučil opravářem šicích strojů. Jeho zájmy ale směřovaly jinam, neboť prý měl mimořádné jasnovidecké schopnosti. Před válkou vystupoval úspěšně v Německu jako mág a jasnovidec. Odmítl však, jak se vyprávělo, nabídku samotného vůdce, aby vstoupil do jeho služeb a vrátil se domů na Opavsko. Po Mnichovu 1938, když se Opava a okolní obce v opavském Slezsku ocitly v německém záboru, se František Bardon ocitá v nacistickém kriminále. Na popravišti sbírá gilotinované hlavy odsouzenců a – nedonucen ani tak ke spolupráci – je po několika letech propuštěn. Hroutící se tisíciletá říše a její vůdce mají jiné starosti, než bádání v okultních naukách.
Po válce František Bardon píše knihy, věnuje se léčitelství a vyrábí léky z bylin. Své jasnovidecké schopnosti nabízí při hledání ztracených osob a mívá v tom úspěch. Tehdy se ještě s jasnovidci všeho druhu pytel neroztrhl jako dnes, když se policii v různých medializovaných případech hlásí stovky „zaručených jasnovidců“. František Bardon se stal v Opavě správcem nemocnice. Zařídil si výrobu léků a věnoval se léčitelství. O jeho léčitelských úspěších se vyprávěly až věci neuvěřitelné. Léta cestoval mezi Opavou a Prahou, kde měl dokonce jakousi kancelář. Manželku a děti, bydlící na statku v Kylešovicích u Opavy navštěvoval o nedělích. V roce 1958 byl z ničeho nic zatčen kvůli podezření, že pro své léky vyrábí bez povolení alkohol. Aniž byl souzen, umírá v brněnské věznici ještě téhož roku na zánět slinivky břišní.
Jeho zatčení z takřka malicherných důvodů, když bez velkých problémů přečkal nebezpečné období první poloviny 50. let, a náhlá smrt ve vězení, to jsou skutečnosti, které dodnes vyvolávají různé domněnky a kladou otázky bez odpovědí.
Pokusil jsem se předvést trik s kuličkami. Z jedné kuličky mezi prsty se pouhým přejetím otevřenou a prázdnou dlaní druhé ruky rázem stanou kuličky dvě. Na jeden zdařilý pokus nepočítaně zkažených. Prsty se holt musí cvičit jako při hře na klavír. Ale když se to náhodou povede, dojem kouzla je úžasný. Přesto je to jen zdání, iluze. Raději jsem ty zbylé rekvizity dal zpátky do krabice a mezi kouzelnické kuličky a mince s pentagramem vrátil i fotografii opravdového kouzelníka a mága mistra Frabata.
Autor: ALEŠ UHLÍŘ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |