Odvážně odpověděl zpěvák Dalibor Janda na poslední otázku interview, které poskytl příloze Práva. Jak se díváte na současný svět? V první řadě si myslím, že je konec s kapitalismem. Podle mě už nemá kam jít a musí se změnit. Spousta věcí, které hlásá, už nelze dělat. Bohatí ovládají a skupují ty chudší. Myslím si, že se blíží doba, kdy ekonomika světa krachne. Přeji si, abychom to všechno přežili. Co by mělo přijít pak? Asi bude třeba, aby svět řídil někdo chytrý.
S Daliborem lze plně souhlasit. Nicméně pro záchranu světa před konečným bojem o přežití se musí zachránit samy národy. Na jejich čele nemůže stát jeden chytrý člověk, těch chytrých musí být daleko více – a oni existují. Několik chytrých lidí již v 19. století vědecky dokázalo, že lidstvo ohrožuje jeho fragmentace na antagonistické třídy. Namísto vysoce organizovaného národního a mezinárodního společenství, usilujícího o nastolení podmínek pro přežití všech národů a kontinentů světa, je svět rozdělen nenávistí a touhou po moci a ovládání jiných. Rozdělení národního a světového společenství staví lidi v honbě za ovládnutí zdrojů nezbytných pro život všech a jejich mírovou koexistenci proti sobě. Rozpory se řeší čím dále tím více střety – válkami. V éře vysoce sofistikovaných zbraní, včetně jaderných, jsou tyto války hrozbou samotné existenci člověka na planetě Zemi.
Lidstvo prošlo v posledních stoletích etapou nebývalého technického rozvoje a pokroku. Sami na sobě a vedle sebe to cítíme a vidíme v oblasti zdravotní péče či v oblasti spojení. Mobily či operace bez otevření lidského těla, jedny z dílčích úspěchů civilizačního pokroku, se staly běžnou věcí; neměli o nich tuchy ani tak geniální a zasloužilí lidé jako byla Madame Curie či Albert Einstein. Člověk se počal blíže dívat do kosmického prostoru. Jeho noha již stanula na souputníku země – Měsíci. Proč ale lidský důmysl, představivost a schopnost překonávat sama sebe neslouží životu, míru, přežití všech? Je dobytí Měsíce důležitější než dobytí lidských srdcí?
Je patrné, že někde v podvědomí takové otázky napadají spoustu zneklidněných lidí, a mezi nimi i Dalibora Jandu. V dnešní době, zahlcené konzumním přístupem k životu, často na hranici motta „a po nás potopa“, kdy se k nejzávažnějším otázkám a problémům globalizovaného světa vyjadřuje jen zlomek umělecké branže, je jeho vyjádření větříkem, závanem zájmu o mezilidské vztahy, o naplnění věkových snah o spravedlnost. Kéž by jeho slova byla probuzením všech, komuž nejsou lhostejná slova Kristova, Buddhova, Marxova.
Je konec kapitalismu, řekl Dalibor Janda, a mělo by tedy zaniknout i vše, čím kapitalismus znetvořil vztahy mezi lidmi a dovedl lidstvo na pokraj propasti, z níž by nebylo úniku.
Autor: VÁCLAV JUMR
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |