Pohlednice s Růžovým tankem, původně symbolickým Smíchovským tankem č. 23, tankem »s hvězdou na čele« slovy Vítězslava Nezvala v jeho básni k 10. výročí 9. května 1945, je na prodej za osm korun ve Vojenském historickém ústavu – Armádním muzeu ČR v Praze na Žižkově. Růžových exponátů se v průběhu tří let prý prodalo hodně. Koncem letošního srpna jsem nakoupila dvě předposlední růžovosti – jednu pro 3. festival Slovanské tradice 2011 na Krymu jako ukázku zneužívání symbolů války a jednu pro Muzeum tanků T–34 a jeho »dětí« u Moskvy. O tomto muzeu jsem v dubnu 2010 objevila reportáž v ruských Literárních novinách. Závěr reportáže mi vyrazil dech: »Dnes jsou legendární tanky vystaveny na podstavcích v městech a obcích mnoha zemí světa, zdobí sbírky nejprestižnějších vojensko-historických a technických muzeí«. Zakladatelce Muzea tanků T–34 a jeho »dětí« Larise Vasiljevové byla obratem zaslána alespoň poetická památka na Smíchovská tank - báseň V. Nezvala v dávném ruském překladu (dnes česko-ruské a rusko-české překlady poezie po děsivém útlumu povstávají z mrtvých). Jako básnířka a spisovatelka, nejen jako dcera jednoho z konstruktérů tanků T–34, má Larisa Vasiljevová pochopení pro emoce…
   Na tzv. Obrněném dnu ve Vojensko-technickém muzeu v Lešanech u Prahy 22. května 2010 »zdobil« Růžový tank – již rezavějící - vstupní prostor obrovského areálu, v němž mu konkurovala veškerá ostatní naleštěná zbroj, americké vlaječky, fronty u stánků s medailemi Czechoslovak Army Post atd. Informační štítek na Růžovém tanku obehnaném koldokola drátem sděluje » … tank byl prodán na podzim 1991 do sbírek muzea« a »zde zůstává ve své poslední podobě jako symbol naivního upravování dějin«, jako »doklad sovětského velikášství«.
   Tento typ tanku byl totiž po ukončení bojů v Berlíně darován sovětskou stranou na Smíchov coby nejmohutnější tank IS.II (Iosif Stalin) místo rozbitého lehkonohého tanku středního typu, který byl na Klárově 9. května napaden německými dělostřelci. Číslo 23 bylo převzato z tanku v závěsu za rozbitým tankem I. Gončarenka, který skutečně dojel téhož dne ráno na Václavské náměstí. Stalinec zaujal pozici symbolu a symbol si díky lidové diplomacii uchová svou historickou hodnotu, anebo neuchová. Zatím rok střídá rok a prvotní růžový nátěr na symbolickém tanku v roce 1991 vystřídaly již dva další růžové nátěry.
   Vznikl blok každoročních aktivit obecně prospěšné společnosti Opona, která rok za rokem masíruje »obecně prospěšné« dějiny se zacílením na mladé lidi. Například letos Opona vystartovala s projektem »Jak poslat růžový pohled na Kubu – Spojte se s námi na Facebooku!« Růžovost nade vše! Snadno na ni nachytá senzační záštitu.
   „Exploze ticha“ po připlutí Růžového tanku na pontonu ke Střeleckému ostrovu v Praze byla jistě impozantní! Ale jak pro koho! Vulgárnost růžového »prstu« D. Černého na sytě růžovém tanku – symbolu ukončených válečných hrůz – mnoha divákům vadila, ale raději se jen mlčky stydí.
   Co zbývá? Nikoli rok za rokem, ale den za dnem rozkrývat obyčejné kšeftování s Růžovým tankem a záštitami pravd a lží o vítězství v 2. světové válce.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)