Jako žák „kašičky“ 3. obecné chlapecké školy v Praze-Vršovicích jsem první vysvědčení obdržel až někdy na podzim pětačtyřicátého roku minulého století. Nikdy mi z paměti nezmizely spatřené i prožité hrůzy z let 1944 – 1945, a proto jakýkoliv fašismem švihnutý současný člověk, natož státní úředník, zvyšuje můj už tak dost vysoký krevní tlak. Zvláště když dotyčný zůstává v nově vymyšlené funkci na ministerstvu.
   V té době se do třídy později dostavila také děvčata a učitelé ze zrušených gymnázií. Zvěděl jsem už tehdy cosi o státní správě a povinnostech vladařů na různých postech. Kupodivu sbírání rozumů v této oblasti se dostavilo také při studiu na čtyřleté strojnické průmyslovce. Ostatně tu absolvoval rovněž nynější a podstatně mladší ministr školství, který se v nedávném rozhlasovém vystoupení příliš nehlásil k matematice.
   Po dvacet let jsem žil v domnění, že o chodu státu a jeho vlády nerozhoduje jediný ministerský úředník a personalista. Já pitomec žil s vědomím, že jakousi mocí, zřejmě tou nejvyšší, je obdařen premiér. Omyl! Nakonec jediný úředník pospojoval vládní sešlost tak festovně, že i nadále se u jednoho stolu budou rozdávat úsměvy na všechny strany a pohledy budou mířit ke korýtku…
   Možná si ještě mnozí z nás pamatují barevný textilní obuvnický produkt, který se upevňoval na noze přezkou. Ano, byly to bačkory! Zrovna na ně jsem si vzpomněl v souvislosti s úředníkem, na kterého premiérská bačkora nemá! Natož poněkud víc upovídaný a úředníkovi neskonale fandící ministr školství, který možná způsobil, že si Jan Amos v Nizozemí řekl: „To je moc dobře, že mě zakopali v cizině…“
   Jenom pitomec se může domnívat, že vláda má nějaké důležité věci k řešení. Případ úředníka, kterého vlk uchránil, je toho důkazem. Stačí jeden fašizující ouřada a vláda má D.O.S.T. Ministerský úředník se usmívá a bude si dál konat po svém. Člověk se totiž nikdy nezbaví toho, o čem mlčí, a tihle lidé mlčet nedokážou. Elektronické médium i nadále umožňuje plivat urážky. Hospodské hádanice jsou oproti nim pohádkami vyprávěnými dětem před usnutím. Konečně se na naší politické scéně objevil alespoň jeden nepostradatelný úředník!
   V dobrém vzpomínám na své někdy až přísné kantory. Zřejmě by dnes svým trestáním porušovali předpisy, ale já si jich moc považuji. Určitě bych ale chtěl opustit třídu, v jejíchž dveřích by se objevil současný ministr školství. Ostatně nejlepší školy má u nás prezidentův synek. Během osmi let se na nich za studentíka platí 87 tisíc ročně! Na jejich chování vůči okolí je to patrné. Kdesi v závětří jsou po ruce miliony korun z elektrárenského podniku. Vypadá to, že jsme ovládaní cizími slovy, než abychom jimi uměli vládnout sami, o čemž svědčí případ státního úředníka. Lidí cinknutých radikálním počínáním je zřejmě pořád třeba. Lze se za ně možná i schovat. Historie světa nám říká, že se tak přihodilo již vícekrát. Nejdříve došlo na bubny a pochodně. Pak už na koncentrační tábory…

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]