Čtenáři Obrysu-Kmene se možná budou divit, ale jsem všemi deseti pro to, aby se hrdinům třetího odboje stavěly pomníky, na zdi umisťovaly pamětní desky a odhalovaly bysty, ty zejména ztepilým hrdinkám. Samozřejmě podle zásluh. Těm, kdo se na svobodu prostříleli, náležely by pomníky, odstupňované velikostně podle počtu pohraničníků, účetních a jiných slouhů režimu, které z touhy po demokracii svobodě a spravedlnosti zamordovali. Těm, co vedli jen hospodské řeči, stačila by na věčnou památku destička, nejlépe plastová, nezpeněžitelná ve sběrně barevných kovů.
Samozřejmě by nebylo moudré stavět ty památníčky hrdinů na náměstí nebo do parků, kde by na ně kálelo i ptactvo, a už vůbec ne do míst, kde hrdinové před svými činy žili a kde je lidi znali. To by nemuselo pro ty památníky dopadat nejlíp.
Kam tedy s nimi? Kde by jim bylo dobře, kde by byly v bezpečí a kde by symbolizovaly, zač tito hrdinové bojovali a někteří dokonce položili životy, někdy dokonce i svoje? Kam patří?
Kam jinam než do bank. Neb jejich téměř absolutní svobodě razili cestu, pro jejich slávu, beztrestnost a moc riskovali kriminál a někdy i život. Pro blaho a nejvyšší platy i zlaté padáky jejich ředitelů, manažerů a ostatního vyššího úřednictva trpěli. Kde jinde by měli mít hrdinové třetího odboje svůj svatostánek?
Tu a tam by se některá socha mohla postavit a nějaké to poprsí odhalit i na domech, kde sídlí cestovní kanceláře. Symbolizovaly by touhu našich lidí po svobodě vycestovat i oběti, před nimiž hrdinové nezaváhali.
Zvlášť působivě by se takové památníčky vyjímaly na zdech cestovních kanceláří, které zkrachovaly, krachují nebo časem zkrachují. Občané, kteří jim svěřili své naškudlené penízky, by si aspoň mohli říct: ne, žádná oběť pro svobodu cestování, podnikání a užívání si svobodného života nebyla marná, díky hrdinové, díky vám!
Autor: alch
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)