Vynikající fotograf František Dostál je, jak dobře vědí čtenáři čtvrté stránky Obrysu-Kmene, také bystrý komentátor našeho dnešního života, svátků i pátků, obyčejností i bizarností. Umí vyprávět stejně poutavě jako fotografovat. Znovu to dokládá jeho nejnovější knížka snímků i „řeči“ FOTOŘEČIŠTĚ 5 (vydané soukromým nákladem 2011). Je to často ironické čtení a dívání na svět, z něhož nemizí „blbečkové, lháři a póvl“, ba právě naopak: „Usadili se ve světě natrvalo.“
Fotořečiště snímané a psané „lehkovážně o vážném“ však nedeprimuje, a platí-li, že „fotografie má neskutečnou moc usvědčovat ze lži“, jak píše Dostál a dokazuje svými snímky, dá se totéž říci o moci Dostálových zamyšlení, ať už o pamětních deskách a sochách nebo sněhu v pražských ulicích, ať o kamnech v jihočeském lese nebo „zase jinak“ o humoru, zastavování času nebo převoznících na Sázavě.
A přitom se Dostál stále znovu vrací k fotografii, jejím dějinám a jejím slavným i zapomínaným osobnostem. I když si občas posteskne, že „slova nesdělí vůbec nic“, svěřuje jim nemálo své zkušenosti se světem i konkrétními lidmi. Některé z nich si pamatuji jinak, nejeví se mi tak sympatičtí jako jemu nebo naopak, ale to jen svědčí o tom, že Dostál vidí lidi stejně jako události osobitě po svém a soudí je důsledně podle své osobní zkušenosti s nimi. A to je víc než dobře.
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |