Byli jsme v nejjižnější části Moravy, dvě stovky metrů od hraniční čáry s Rakouskem. Na třiapadesáti hektarové vinici Dívčí vrch, kterou obhospodařuje společnost Znovín Znojmo se sídlem v Šatově. Jejími velkými nepřáteli jsou hejna špačků. Na plašení zlodějské čeládky nasadili na vinohradu jeho strážci plašiče. Plynová děla, jejichž práskání se v krátkých intervalech rozléhá Dívčím vrchem. Ptačím pobertům tady náramně chutnají hrozny Tramínu, Savignonu, Rulandy šedé… Hospodář na vinici pan Kubic vítá zvídavé novináře a říká: Teď tady špačci zrovna neplení, ale je to nevypočitatelná havěť. Než se člověk naděje, vmžiku přiletí tisíce a tisíce těhle nenažranců, až nad námi ztmavne nebe, zvířené šelestem jejich křídel. Jako posilu na vinici taky máme hlídače s brokovnicí. Stačí, když z flinty párkrát vystřelí, broky nahoře zahvízdají a ptačí hejna jsou rázem fuč.
Sugestivní raritou Znovínu je největší křížový sklep na světě v nedalekých Příměticích. Mezi moravskými sklepy je úctyhodným Metuzalémem. Na půdorysu ve tvaru kříže si jej nechali vystavět jezuiti v letech 1740 až 1756. Velice rádi vyznávali i boha Bakcha a svými žíznivými hrdly prolili mnoho hektolitrů jiskřivého moku. Hlavní chodbu přímětického sklepa po obou stranách lemují obří sudy. Táhne se do délky 110 metrů, je široký téměř deset metrů a klenutí má vysoké šest a půl metru. Vína tady zrají jak v sudech z dubového a akátového dřeva, tak i v nerezových tancích. Průběžně tu bývá uloženo 750 tisíc až 1,2 milionu litrů vína. Křížový sklep si velice pochvaloval slavný dirigent Rafael Kubelík kvůli jeho skvělé akustice, která je přímo ideální pro pořádání hudebních koncertů.
V sousedství Křížového sklepa se zastavujeme u památníku, zasvěcenému legendárnímu vynálezci bleskosvodu Prokopu Divišovi. Jeho skutečné jméno zní Václav Divíšek a řádové jméno Prokop Diviš zvolil mezi řeholníky premonstrátského kláštera v Louce. Sloužíval na přímětické faře, na jejíž zahradě roku 1754 sestroji první první „mašinu proti povětří“, aby o šest let později umístil na zvonici přímětického kostela další bleskosvod.
Jedinečným zážitkem při putování po vinohradech na Znojemsku je procházka Havranickým vřesovištěm v Národním parku Podyjí. Je pokládáno za evropský unikát, neboť příroda tu nabízí k potěše oka vzácné rostliny: kostřavy, vřes obecný, kručinky, koniklec, divizny a janovce. A též teplomilné a vzácné živočichy – kudlanku nábožnou, dudky, ještěrky. Z Popic u Havraníků, v jejichž blízkosti se nachází zmíněné vřesoviště, pochází slavný rodák Karl Postl. Toulavá povaha ho zanesla až daleko za oceán do Spojených států amerických. Tady se vydal na dráhu spisovatele. V Americe tvořil literární díla pod pseudonymem Charles Sealsfield a jedno z bílých vín Znovínu nese na etiketě jméno Charles. Moravský rodák Postl si vysloužil vážené přízvisko hrabě Monte Christo literárních dějin. Poutavě zobrazil dobrodružné příběhy přistěhovalců z rozličných koutů světa, je autorem indiánek, které zejména mládež hltala jedním dechem. K nejproslulejším Sealsfieldovým románům se řadí dílo nazvané Tokeah aneb Bílá růže, které poprvé vyšlo v roce 1828. Román se velice líbil i Jeffersonovi, tehdejšímu prezidentu USA, který k němu dokonce napsal předmluvu. A na romanopisce zůstala v jeho bývalé moravské vlasti prostá památka v lůně romantické a plodné krajiny: Sealsfieldův kámen. Leží poblíž jeho rodných Popic na pravém břehu řeky Dyje na skalnatém ostrohu. Odtud vyhlížel do nádherné krajiny, kterou v šerém dávnověku osídlili pravěcí lidé. Zbyly tu po nich stopy, stejně jako později vyjeté koleje po vozech římských legií. Kdyby tenkrát Karl Postl neodešel z Moravy za velkou louži, možná by doma psal stejně poutavé romány právě o nich a o víně, jehož pěstitelé jsou nesmírně hrdí na jeho moravský původ.
Autor: JAN JELÍNEK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |