Po státním převratu v roce 1989 u nás závratně vzrostla kriminalita ve všech formách. Prvním nájemným vrahem v České republice se pak stal Jiří Kajínek. V celém případu ale nehraje už od začátku spousta věcí. Kajínek měl prý ty vyděrače jen postrašit, aby už dali pokoj. Dostal za to podle svědka údajně velice slušně zaplaceno. Na místě schůzky za plzeňskou věznicí na Borech 30. května 1993 ale došlo ke střelbě a zabití dvou mužů čekajících v autě a k těžkému poranění třetího. Kajínek byl tou dobou již pátý měsíc na útěku z příbramské věznice, prý na protest proti nepřiměřeně vysokému trestu za loupež. Dopaden byl až v únoru 1994 a posléze v roce 1998 odsouzen za dvojnásobnou vraždu podnikatele a jeho osobního strážce a za pokus o vraždu druhého na doživotí. Po útěku z věznice Mírov v roce 2000 a následné medializaci celé kauzy se z tohoto chronického útěkáře stal nejslavnější český vězeň. Dodnes je pro mnoho lidí obětí režimu a jeho justice a policie. Sám stále opakuje, že je zloděj, ale ne vrah. A že nikoho nezabil, že to na něj hodili. A že v Plzni v té době ani nebyl. Skutečně nebylo prokázáno, že se střílelo z Kajínkových pistolí. Samotné vražedné zbraně se nenašly. Na místě činu se neprovedly pachové a DNA zkoušky, ani nebyly vzaty otisky prstů. Prý nebyla na místě ani udělána rekonstrukce krvavé události. Vyšetřovací spis byl kýmsi značně upraven. Náhodní svědci popsali prchajícího střelce a jeho spolupachatele, na základě těchto výpovědí byly kriminalisty vyhotoveny jejich identikity, které byly ale odlišné od Kajínkovy podoby. Další svědectví byla, zdá se, vynucena vyšetřujícími policisty a to včetně údajného zaangažování Kajínka k zastrašení vyděračů a odměny ve výši sto tisíc korun. Nesrovnalostí je v kauze celá řada.
   Dnes má Kajínek odseděno již 17 let, ale stále boj nevzdává, stále se snaží o revizi svého procesu. Petici za jeho omilostnění podepsalo několik tisíc lidí.
   Zfilmování divácky atraktivního příběhu se chopil režisér Petr Jákl ml. (bývalý kaskadér), který se podílel také na scénáři s Markem Dobešem za spolupráce Petra Boka. Podle autorů nejde o životopisný portrét Jiřího Kajínka. Jde o dramatický portrét polistopadové doby, kdy totalitní praktiky mocných našly živnou půdu v organizovaném zločinu a kriminálním podsvětí. Není divu, že se brzy rozpoutal boj o moc a peníze, který zcela potlačil práva jednotlivců a nebral ohledy na nic, uvedli tvůrci (v předmluvě ke knižní podobě scénáře), kteří se ale skutečným příběhem doživotně odsouzeného vězně hodně inspirovali a z filmu a samozřejmě i z knihy je také cítit, že s ním sympatizují. Titulní postavu Jiřího Kajínka si zahrál famózní ruský herec Konstantin Lavroněnko. Je víc Kajínkem než sám Kajínek. Nevím, koho to napadlo, ale volba to byla úžasná. Lavroněnko se v minulosti blýskl třeba i ve výborném ruském televizním seriálu Likvidace. Advokátku Pokorovou, odhodlaně bojující za možnost nového, spravedlivějšího procesu pro Kajínka ztvárnila Tatiana Vilhelmová, kterou ale přes její velice slušný výkon občas autoři scénáře dostali do nevěrohodných situací, kde se spíš s postavou prala, než aby ji hrála. Některé násilně naroubované scény k tomu, co se ve skutečnosti odehrálo, celkové realistické vyznění filmu zbytečně shazují. Třeba že Pokorová byla na samém počátku devadesátých let coby čtrnáctiletá znásilněná, stejně jako předtím její starší sestra podnikatelka, stejnou mafiánskou bandou vymahačů výpalného, kteří v roce 1993 skončí v krvi u plzeňského viaduktu. Z téhle konstrukce ve filmu čouhají dráty. Postavu starostlivého tatínka a zároveň elegantního mafiánského grázla par excelence Novotného svěřili autoři Vladimíru Dlouhému, který přes své obrovské zdravotní problémy na place zvládl svou roli neskutečně věrohodně. Hrál velice úsporně, a doslova o život. Dostal in memoriam Českého lva za mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Nejrůznější ceny si v českém rybníčku lidé z branže někdy rozdávají tak, aby se na každého s nějakou dostalo. Vladimír Dlouhý si ji ale za tuto svou labutí píseň určitě zaslouží. Jeho bratr Michal Dlouhý odvedl skvělý, také uvěřitelný herecký výkon. Jeho bývalý kriminalista Lejčko, vyhozený od policie především kvůli té střelbě za plzeňskou věznicí na Borech, nemá chybu. Byl na místě činu jako jeden z prvních, což se ukázalo jako jeho velký problém. Sice si schoval nedopalky cigaret skutečného vraha se stopami DNA coby pojistku do budoucna, neboť vytušil možnou zradu, ale to se mu pak stane osudným. Alice Bendová si střihla roli dryáčnické manželky Kajínkova spoluvězně Křížka, která mu po jeho slavném útěku z vězeňské pevnosti Mírov poskytne domluvený azyl. Byla mu pak po 40 dnů více než dobrou hostitelkou. Tahle vedlejší role jí docela sedla, ani ta celkem ještě únosně natočená soulož s Kajínkem - Lavroněnkem (prokládaná záběry z vězení, kde její muž zrovna dostává výprask od dozorce spolu se záběry Pokorové u počítače) nepůsobí idiotsky jako obdobné scény v některých českých filmech. Některé scénky romantického cukrování Pokorové - Vilhelmové už tak přesvědčivé nebyly. Jejího partnera, právníka Doležal, hrál poněkud nevýrazně polský herec Bogusław Linda, který byl i při tom jejich zamilovaném cukrování také nesvůj. Člověku až naskakuje v těchto pasážích kopřivka, i jinak dobrá hudba je tu také jen těžko snesitelná. Je to jako prostřih do kýčovité telenovely. Celkový dojem však zachraňují akčnějších scény, jako třeba Kajínkův útěk z Mírova nebo jeho rvačka s Lejčkem či jeho opětné dopadení v bytě Křížkové - Bendové při výborně natočeném, pozvolna gradujícím zásahu speciální protiteroristické jednotky URNA (Útvaru rychlého nasazení). To zase klobouk dolů. Jen ta akční kamera je i tady moc akční.
   Škoda, že celý tento exkurz do českého podsvětí se nechal tolik inspirovat současnou tvorbou amerických autorů akčních thrillerů, například neustálého zoomování je až příliš a působí to spíš rušivě a nepříjemně, než aby to nějak pomáhalo příběhu držet spád a napětí. Ani prudké střídání záběrů a jejich zrychlování či zpomalování, okouknuté opět z hollywoodských akčňáků, není až takovým přínosem, jak si tvůrci myslí. Stejně tak místy prudce těkající kamera. (Ve stejnojmenné knize jste těchto zběsilostí ušetřeni.) Záběry statičtější či pozvolna ujíždějící kamery F. A. Brabce jsou přitom dobrým důkazem, že umí točit i jinak. Hudba Václava Noida Bárty, inspirující se zas třeba u Petera Gabriela a Depeche Mode, celkem koresponduje s dějem, není špatná (s výjimkou oněch přeslazených míst), stejně jako i jeho herecký výkon v postavě Křížka, Kajínkova drsného spoluvězně, který mu dost zásadním způsobem pomohl s útěkem z Mírova.
   Hlavním partnerem projektu byla televize Nova, a hlavním mediálním partnerem deník Blesk, jejichž masáž filmu samozřejmě velmi pomohla. Kdyby to ale nebyl zdařilý projekt, čekal by ho místo vřelého diváckého přijetí tak jako tak debakl. Takový, jako potkal například film dalšího (opožděného) debutanta Václava Havla, který si se svým Odcházením asi poprvé a naposled vyzkoušel roli filmového režiséra. Ve známé pohádce Josefa Čapka takhle nějak upekli pejsek s kočičkou ten svůj slavný dort.
   Kajínek se stal jedním z nejnavštěvovanějších českých filmů v loňském roce a to byl promítán v kinech až od července 2010. Tak tohle producentu a kaskadérovi Petru Jáklovi ml. vyšlo, ač jeho režisérský debut má také chyby. Možná jen příliš naslouchal radám kameramana Brabce. Možná se na výsledku podepsaly i podivné zmatky kolem režie a scénáře a personální výměny s tím narychlo spojené a přepsání celého scénáře, respektive napsání nového v jiném autorském složení za spoluúčasti Petra Jákla ml., který se nakonec ujal sám i režie.
   Vypadá to, jakoby 20 let po převratu bylo již filmařům dovoleno režim opatrně kritizovat. Kajínek je skutečně zvlášť v kontextu s ostatními u nás natočenými filmy jeden z mála kritičtějších vůči polistopadové realitě. Mezi slepými jednooký králem. Zároveň se jedná o jeden z nejzdařilejších českých filmů poslední dekády, i když úrovně Sametových vrahů (filmu a knihy režiséra Jiřího Svobody) nedosáhl.
   Naprostá většina lidí v kině zůstávala sedět i při závěrečných titulcích. A pak jsme všichni tleskali. A co si může režisér při svém debutu přát víc?

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]