V září uplynulo 25 let od zásahu tehdejší Státní bezpečnosti proti Jazzové sekci. V den tohoto prapodivného výročí uspořádali představitelé Jazzové sekce (JS), dnes sdružení pro nekomerční kulturu, Karel Srp a Joska Skalník tiskovou konferenci.
»Ukazuje se, že to, co jsme za 40 let činnosti Jazzové sekce vykonali, má trvalou platnost. I dnes za námi chodí 17-18letí studenti a objevují naši tvorbu,« řekl v úvodu Srp, předseda sdružení a současně moderátor Rádia Hortus. Ostatně, dokládá to i tříhodinový pořad Fenomén doby Jazzová sekce, připravený a odvysílaný internetovým Rádiem Haló Futura, jež patří do rodiny Haló médií a s Hortusem spolupracuje.
Státní bezpečnost udělala počátkem září 1986 razii v prostorách JS a bytech jejích protagonistů. Přitom zabavila knihy a časopisy a umístila do vazby nejen Srpa a Skalníka. »Byla to nejrozsáhlejší akce, dlouho aranžovaná. Operativci, kteří to řídili, žijí dodnes. Dokonce se s některými scházím,« řekl překvapivě Srp a zdůraznil, že VŠECHNY kriminály stojí za houby. »Psychologicky vymakané vězeňství vás zlomí. Byl jsem šokován z toho, co člověk vymyslí…,« doplnil. Zvláště truchlivé bylo poslouchat tato jeho slova: »Ta psychologie spočívá v tom, že vás vyšetřovatel sice neřeže, ale má v ruce pohled od někoho blízkého, a ten před vašima očima roztrhá.«
Srp před novináři přiblížil další detaily a okolnosti jejich zatčení a odsouzení. Již s čtvrtstoletým odstupem, tedy bez emocí, ale s despektem hovořil o »svém« prokurátorovi, který navrhoval představitelům JS vyšší tresty (jiné složky justice je však snižovaly), mluvil o udáních, která na ně chodila na ministerstvo vnitra. Od straníků i nestraníků. Těch druhých prý bylo více. »Je to ukázka technologie moci. A vespod je lůza, která si vyřizuje vlastní účty,« komentoval to Srp.
Žádný proces prý neměl tolik vyslýchaných osob jako proces s Jazzovou sekcí. Byly to podle Karla Srpa stovky lidí. Podle něho z JS v důsledku »lidských štvanic« přeaktivních nositelů moci zemřelo několik lidí. Nepochopitelně se poslouchala slova o tom, jak se prý příslušníci StB před vězni chlubili, že to či ono »zařízení« mají po pražském gestapu…
Snídaně s Mitterandem mezníkem
Karel Srp byl propuštěn z vězení v roce 1988. Na chování příslušníků StB v průběhu tohoto roku pozoroval, že se cosi děje. Zatímco v lednu 1988 mu pohrdlivě říkali »Srp, je vás dvě stě…«, po snídani s francouzským prezidentem Mitterandem v prosinci 1988 hovořili jinak, včetně oslovení: »Pane Srpe, až budete u moci vy, budeme sloužit vám.«
Jestliže Karel Srp hovoří o věcech patřících již minulosti s určitým nadhledem, výtvarník Joska Skalník je stále plný emocí. »Dodneska si vyčítám, že to odnesly moje děti,« řekl na tiskovce a v očích se mu zaleskly slzy. »Mně Jazzová sekce dala hodně. Vliv a význam pro mladé lidi měla obrovský,« uvedl již veselejším tónem a vzpomněl třeba na setkání se spisovatelem Bohumilem Hrabalem, který na vydání své knihy Obsluhoval jsem anglického krále předal lidem v JS peníze. V igelitce.
Skalník zavzpomínal i na festival Pražské jazzové dny, který připravovala JS v počtu tří lidí! A zdarma. Byla to tenkrát nejen přehlídka jazzové hudby, ale také výtvarného umění, literatury… Akce budila obdiv, ale i závist. Vždyť třeba konkurenční Mezinárodní jazzový festival organizoval a produkoval tehdejší »velkopodnik« Pragokoncert.
Teď už jen fajnšmekrovské věci
Ironií je, že po listopadu 1989 Karel Srp působil jako ředitel na ministerstvu vnitra a služebně mu podléhalo několik desítek dřívějších cenzorů (pochopitelně, s odhozenou legitimací KSČ). Podle jeho slov se ne zcela pohodl s novou mocí – polistopadovými ministry kultury Uhdem a Kubátem, či ministrem financí Klausem, a zažil si s nimi při oficiálních jednáních své.
Zvláště dnes mají představitelé JS pohled na kulturu kritický. Skalníkovi, díky kterému byl například zrenovován Český dům v New Yorku, »stačí pan ministr kultury«. Přesto je tento výtvarník, který se věnuje volné tvorbě, přesvědčen, že kultura si prostor najde.
»Nesnášíme technologie, které dnes vládnou na ministerstvu kultury, na magistrátě,« vyjádřil svůj současný vztah k mocným v kultuře Srp. Proto si dnes JS nebere z veřejného ani korunu, aby nemusela žebrat. Vše si její lidé hradí ze svého, třeba i z důchodu. A mají to štěstí, že dělají jen to, co je baví. Lidé si k nim prý cestu nacházejí intuitivně. »Zůstává vzdělávací činnost v oblasti jazzu. Kolem nás je roj současných intelektuálů, máme chytré mladé spolupracovníky. V rádiu spolupracujeme s kvalitními lidmi vyhozenými ze státních sdělovacích prostředků. Děláme fajnšmekrovské věci,« uzavřel předseda Jazzové sekce a duše Rádia Hortus se zadostiučiněním. A taky s pýchou, vždyť tohle nemůže v umělecké branži říci každý.
Autor: MONIKA HOŘENÍ
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)