O životě s Miloslavem Martenkem
33 otázek Michala Černíka
Mohl byste se popsat a charakterizovat?
Malý plešatý mírný optimista s choleristickými sklony.
Co vám dalo dětství?
Dětství – široké pole poznání, vztahů, formování osobnosti. Vážím si toho, že jsem měl to štěstí vyrůstat v prostředí klidného rodinného zázemí a přátelství slušných kamarádů a přátel. S odstupem let pak člověk zjistí, jaký je to dar.
Komu byste chtěl poděkovat?
Pokud mluvíme o této životní etapě, tak rodičům, kteří z tohoto světa odešli dříve, než jsem jim stačil upřímně poděkovat za vše, co pro mne udělali.
Čemu vás naučil život?
Život mě naučil mnohému, ale zejména pokoře. Životní profese, kterou jsem si zvolil, nedovolí být namyšleným sebestředným jedincem, který by svým chováním uzurpoval okolí. Naopak, nezbytné jsou pro mne svědomitost, zodpovědnost a smysl pro týmovou práci.
O čem v poslední době nejvíce přemýšlíte?
Ne snad že bych se denně zaobíral nějakými duchaplnými myšlenkami, ale jsem ve věku, kdy člověk má právo rekapitulovat minulost a zpytovat, jestli se nezpronevěřil svým zásadám, a zda tak činí dosud. Ale zase abych z toho nezblbnul, tak se zabývám prací, a pokud možno se snažím být prospěšný své rodině a okolí.
Co vás nejvíc v životě zklamalo?
Je to asi překvapivé, ale na největší zklamání jsem si musel počkat až do posledních dvaceti let. To, co se v naší zemi děje, je jako ve zlém snu. Nepovedená privatizace, rozkradená republika prorostlá korupcí a lichvou, asociální politika vlád a degradace hodnoty lidské práce. To je pro slušného občana velmi deprimující.
Co pro vás znamená být sám sebou?
Být především slušný a pokud možno prospěšný svým blízkým a svému okolí.
Jak prosazujete svůj názor?
Své názory a postoj vyjádřím, ale jejich uplatnění v případě silného odporu zpravidla nedokážu prosadit.
Z čeho v životě neslevíte?
Ze slušnosti, kterou jsem už zmínil. Je to předpoklad dobrých mezilidských vztahů. Vždyť obyčejný úsměv, pozdrav a poděkování vůbec nic nestojí, a co příjemných pocitů může přinést. Škoda že s nimi lidé někdy tak šetří.
Myslíte si, že umění má tu moc, aby dělalo lidi lepšími?
Umění je ve všech svých formách jakási nadstavba, která vede k obohacení a formování osobnosti. Ovšem dá se i zneužít a využít k určitým zájmovým cílům. Napadá mě příkladně využití oblíbených umělců v předvolebním televizním šotu Přemluv bábu… To je ukázka stupidity.
Na jaké chyby má člověk právo?
Nikdo z nás není bez chyby, ale snad z vědomých chyb by to mohla být milosrdná lež, která neublíží, ale spíše pomůže.
Co je pro vás největším dobrodružstvím?
Největším životním dobrodružstvím byla moje profese pilota. Za dobu 45 let, které jsem trávil v kabinách různých letadel, mi umožnila zažít mnoho nezapomenutelných krásných, ale i dramatických chvil. Umožnila mi letět v extrémních výškách až 21 000 metrů a rychlostech dvakrát vyšších rychlosti zvuku 2100 km/hod., létat nejen nad naší krásnou zemí, ale nad Baltickým a Středozemním mořem, nad Saharou a jinde. Krásné pocity pilotáže při akrobacii na jedné straně, ale i dramatické na straně druhé, kdy jsem musel řešit vysazení motoru nadzvukového letounu v malé výšce následnou katapultáží. Nevšední zážitky i řadu situací si ještě teď jako film ve své mysli přehrávám.
Daří se vám rozpoznat lež od pravdy?
Dá se říci, že zpravidla ano. Život to učí.
Co si dnes lidé nejvíce nalhávají?
Že pravda zvítězí.
Co dnes považujete za statečnost?
Říkat pravdu, i když je to někdy riskantní.
Uznáváte pokoru? Kdy a před čím?
Ano. Před přírodou, vědou a mimořádnými lidskými počiny.
Co vás ponižuje?
Arogance mladších vůči starším, zdravých vůči nemocným, bohatých vůči chudým, justiční přešlapy a arogance současné vlády vůči občanům.
Děsí vás něco?
Obludná devastace tradičních společenských hodnot.
Z čeho se dovedete radovat?
Z maličkostí. Třeba že se ráno probudím jakž takž zdráv, malá vnučka přinese pěknou známku ze školy, nebo když mě třeba náhodou něco napadne a nakreslím dobrý vtip.
Co je na světě pro vás nejkrásnější a nejcennější?
Nerad bych, aby to vyznělo jako fráze, ale opravdu mám rád tuto krásnou zemi, ve které žiji, a nemám rád skutečnost, že s ní a jejími občany někteří nezodpovědní jedinci a skupiny kšeftují. Mám rád svoji rodinu a cením si skutečného přátelství svých dobrých kamarádů a přátel.
Co se vám v životě povedlo?
Je fakt, že jsem si nikdy nekladl cíle, na které bych nestačil. Myslím, a o tom jsem přesvědčen, že jsme v rodině vychovali slušné děti, profesně jsem se podílel na výcviku nových mladých pilotů jak doma tak v zahraničí, přežil jsem katapultáž, a co stojí také za zmínku – nebyl jsem dosud trestán.
Uspěl jsem snad i jako kreslíř tím, že jsem publikoval kreslený humor zhruba v desítce novin a časopisů a ilustroval na sto třicet knižních titulů.
Stálo vás to hodně úsilí?
Všechno, co se snažíte dělat poctivě, stojí úsilí.
Myslíte si, že jako národ umíme zacházet se svobodou a demokracií?
Myslím, že historicky si náš národ uvědomuje význam svobody a demokracie jako nezbytný fakt pro svoji existenci. Ovšem historie a nakonec současnost nás přesvědčuje, že s nimi neumíme zacházet.
Jaká rizika obsahuje svoboda a tvůrčí svoboda?
Svoboda pro jednoho může znamenat útlak pro druhého. V mezinárodním měřítku máme příklad vojenskoekonomické aktivity USA v Iráku, Afghánistánu, Libyi… A to ještě prezidentovi tohoto státu je nakonec udělena Nobelova cena míru.
No a v našem měřítku jsme svědky nízkých trestů pachatelům zločinů. Při slově svoboda pak trpícím obětem zůstává silná pachuť na jazyku.
Myslíte si, že uspořádání světa je nezvratitelné, jak se dnes tvrdí, anebo má lidstvo šanci na jiný lepší svět?
Šance samozřejmě existuje a já jako mírný optimista v to věřím, ale to už je úkol pro příští generace.
Čemu jste porozuměl až teď?
To je úděl starších lidí. Po celý život vstřebávají spoustu zkušeností dobrých, horších, špatných a dokonce katastrofických. To člověka pochopitelně ovlivňuje a je pak schopen v řadě situací se lépe orientovat. Může dokonce radit, ale problém je v tom, že už ho nikdo neposlouchá.
Jaké poznání vám přinesla nová doba?
Neúměrnou sílu a vliv peněz.
Žijete, tak jak byste chtěl žít?
Nejsem věřící, ale kdybych byl, tak bych asi řekl: Díky Pánu Bohu. Neoplývám velkým majetkem, byl jsem vychován ke skromnosti, takže si vážím zcela normálních hodnot – žít v symbióze se svoji rodinou ve zdraví, žít ve společenství spolehlivých přátel a vážit si toho, že mohu ještě pracovat a tvořit. Co jiného bych si ještě mohl přát?
Jak velký prostor potřebujete k životu a co v něm považujete za nezbytné?
Nevelký. Stačí, aby se do něj vešli ti, které miluji, a to, co mám rád.
Jak chápete pocit štěstí?
Když duše naplněná kladnými vjemy je v naprostém souladu s tělem.
Co byste napsal pod slova – živote, díky?
Díky, že mi ho dovoluješ žít se všemi jeho radostmi i starostmi.
Přejete si něco pošetilého?
Ano, aby si už lidi konečně nenechali, s prominutím, srát na hlavu. Děkuji.
Miloslav Martenek,
narozen 16. 9. 1933 v Praze.
Po absolvování vojenského Leteckého učiliště v roce 1955 působil v armádě jako nadzvukový pilot – stihač do roku 1979. Potom čtyři roky v rámci zahraniční vojensko odborné pomoci jako velitel letky ve Střední letecké škole v libyjském Tripolisu. Po návratu byl zařazen funkce náčelníka Jihočeského krajského aeroklubu Svazarmu. Profesní leteckou kariéru v armádě ukončil v roce 1990 v hodnosti plukovníka.
Byl členem výtvarné komise Ústředního domu armády Praha. Kreslený humor publikuje od roku 1970 (Čs. voják, Obrana lidu, Letectví a kosmonautika, Dikobraz, Receptář a jiné, v současnosti Křížem krážem, Sondy).
Je členem ČUK - České unie karikaturistů a FECO - Evropské organizace karikaturistů.
Autor: MILOSLAV MARTENEK, MICHAL ČERNÍK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)