Přednáškou o nejposlednějších badatelských objevech, publikacích a plánech nadchl prof. PhDr. Jiří F. Franěk, CSc. (20. 11. 1922 – 30. 12. 2007) své kolegy a žáky také na zasedání středočeské asociace rusistů v prosinci 2007 – třináct dnů před nečekaným koncem. Vždy spolu s ním přítomná Fraňkova věrná žena Zdeňka brzy potom rozhodla o nezbytném: o tvorbě knihy, o odkazu… kvůli kolegům, žákům… Výsledek jejího rozhodnutí potvrdil křest knihy SLAVISTICKÉ REMINISCENCE – výbor z textů Jiřího Fraňka v knihkupectví Academia na Václavském náměstí v Praze. Bylo přeplněno…
Vydání iniciovali a výbor uspořádali Zdeňka Fraňková, Jiří Honzík a Věra Dvořáková (Fraňkova dcera). Autoři vyzdvihli zejména záslužnou roli při podpoře vydání knihy ředitele Slovanské knihovny Lukáše Babky, jenž vzpomněl spolupráci s trojicí Franěk – Mathauser – Honzík od jeho nástupu do funkce; Jiří Franěk »vždy přívětivý a vstřícný« mu imponoval asi i jiskrným humorem. Knihu vydala Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, 2011 (str. 220, v prodeji za 160 Kč).
Poděkování patřilo také Libuši Peškové a Tereze Rejdové za náročnou přípravu bibliografie publikovaných prací J. Fraňka (celkem 537, pokud byly dohledány), dále Daniele Lehárové, odpovědné redaktorce, a za úvodní text Antimýtus Jiřího Fraňka nemohl chybět chvalozpěv na adresu Danuše Kšicové, profesorky brněnské Masarykovy univerzity, jediné mimopražské spolupracovnice.
Třináct vybraných textů je ovšem jen minimum možného! S financemi je totiž potíž a tak motivací pro další díl vybraných textů může být snad jen rychlý rozprodej dané publikace. Výběr textů je úctyhodný. Představuje Fraňka jako literárního historika, rusistu, bohemistu, překladatele, autora a editora knih, učebnic, skript, vydavatele a pokračovatele slavného Bohumila Mathesia, jenž mu, coby »nejvěrnějšímu žáku«, předal do péče svou literární pozůstalost, takže i jako vydavatele Mathesiových Zpěvů staré Číny ve třech knihách (1988), jako hostujícího profesora v bývalé NDR, NSR, v Rusku, Rakousku, Estonsku, jako aktivního člena delegací na slavistických kongresech, jako oblíbeného orátora doma a nejen v Praze. A také jako objevitele a propagátora českého židovství - J. Franěk pochází z důsledně asimilované rodiny, z níž jediný přežil Terezín, Osvětim, Schwarzheide, Sachsenhausen - kde neměli už žádný plyn a Franěk se nemohl vzhledem ke zranění účastnit pochodu smrti a 22. dubna 1945 byl osvobozen Sovětskou armádou.
Jiřího Fraňka neudolala ani tvrdá kritika za Prolegomena k vzájemnosti československé a sovětské avantgardy (1967), ani práce na železnici po »odejití« z FF UK v roce 1970, kam se po dvaceti letech v roce 1990 vrátil. Bibliografie potvrzuje jeho úžasnou výdrž včetně sedmdesátých a osmdesátých let, až do konce života.
J. Franěk byl prvním zvěstovatelem Solženicynova Ivana Děnisoviče – patosu práce v jakýchkoli podmínkách, v textu o Gogolovi bojuje spolu s ním »… s úpornou vášnivostí proti všemu ošklivému v Rusku a v ruském životě v době, kdy psal Revizora a Mrtvé duše«, obdivuje »podivuhodnou dialektiku vztahů a protikladů … proti amoralizující moci peněz«, spolu s Gogolem »zvedá varovný hlas až po věky naše«, učí realisticky »znovu a vždy nově« ukazovat, jak dál v boji za »čisté a velké, pravdivé a nepodplatné umění«. V textech analyzuje Babelovu židovskou tragiku, jíž se Babel »brání ironií a sebeironií«, upozorňuje na romantickou symboliku jeho Rudé jízdy: »Revoluce je provázena krví nevinných a spravedlivých, ale ti jsou s to ještě předat svou pravdu dál«. Šolochova doslova miluje a posílá ke studiu do budoucna – viz stať Šolochovova tragičnost a tragédie.
Fraňkovu »plavbu proti proudu«, jak je v úvodu charakterizován D. Kšicovou, potvrzuje i řada názvů jeho publikovaných prací, např. Dvojí chápání dějin literatury, O falešné reprezentaci, Poskytnout tvorbě svobodu, Od absurdity k naději, Mathesius opět, nově, Rotace kádrů, Zápas o tvar, Chvála zpoždění (nikoli opozdilosti), Rusové a Češi (mýty a fakta), Z mnoha důvodů skeptik, Jako na porážku, Chorobný antimasarykismus, Ruský, světový, emigrantský, Osudová pospolitost – mé vyznání, Kde začíná odboj atd.
Knihu považuji za vizitku příkladně kolektivně a avantgardně (v obecném smyslu, tj. průkopnicky, moderně) – nikoli proboha postmoderně - zesumírovanou ukázku slavistických reminiscencí nejen slovanských (texty v bibliografii i v němčině). Tuto »vizitku« adresuji čtenářům velmi naléhavě. Kniha bez čtenářů jako by neexistovala, natož její pokračování… vzhledem k zvýšenému zájmu o vzájemné vztahy s Ruskem.
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |