Máte před sebou vzpomínky a svědectví Vasila Hajdura, muže, jehož charakterové vlastnosti, čest, odvahu, psychickou a fyzickou odolnost prověřila léta, která patří k nejtemnějšímu období lidských dějin. Překvapilo mne, když jsem se v závěru této knihy dočetl, že jeho ohlédnutím nechtěl po válce v pražských rodinách téměř nikdo věřit. Odpověď na otázku proč je však nejspíš prostá. Posluchači mladého vojáka neměli nejspíš v tu chvíli jeho smutné zážitky a nezměrné útrapy ještě s čím srovnávat a poměřovat.
Přesto jsem měl při čtení podobné pocity. Vzpomínky veterána války, kterého si váží a ctí přátelé i spolubojovníci, stále vyrážejí dech. Podle mého soudu dnes stěží v blízkém okolí svých domovů najdeme někoho, kdo prožil tak neuvěřitelně dramatický příběh jako tento čapkovsky obyčejný člověk, mladý muž z Podkarpatské Rusi, jehož životní úděl se stal zvláštní hrou osudu součástí velkých dějin.
Ve svých dvaadevadesáti letech nepřichází Vasil Hajdur se vzpomínkami, jakých dnes vycházejí desítky, ale s překvapivě silným osobním svědectvím. Píše o kruté bídě svého dětství a dospívání, bez skrupulí líčí svůj útěk do Sovětského svazu, věznění, pobyt v gulagu, hlad, štěnice, pohřby kamarádů na hřbitovech bez křížů; jako přímý účastník bojů se zaujetím popisuje zážitky z pole, měst a vesnic, účast v bitvách; bez rozpaků se svěřuje s milostnými zážitky mladého vojáka toužícího po velké lásce a střemhlav padajícího do náruče žen, zvlášť když cítí, že každé z těchto objetí může být také tím posledním. S tak bezprostředním a otevřeným nahlédnutím do vlastního nitra se čtenář ve vzpomínkové literatuře nesetkává často.
Do 1. čs. samostatného praporu vstoupil rodák z Nižního Seliště ve třiadvaceti letech, jako kmenové číslo 1316. Když mu na cestě k první bitvě u Sokolova, po vyčerpávajícím celonočním pochodu v hlubokém sněhu, s oparem na nohou, docházejí síly, povzbuzuje ho velitel roty nadporučík Kudlič větou: Hajdure, představ si, že jednou tak dopochodujeme až do Prahy. Vasilu Hajdurovi zůstane ta věta navzdory velkým bolestem v paměti. Dočkal se ale až po šestadvaceti měsících bojů a strádání.
Dne 17. května roku 1945 se zúčastnil památné slavnostní pražské přehlídky. Stal se obyvatelem metropole, pražským chodcem. Čtyři tisíce jeho spolubojovníků, mladých mužů a žen, do Prahy nedorazily. Mezi těmi, kteří za svobodu své vlastní padli, byli také nadporučíci Jaroš a Kudlič, vyznamenaní za svou statečnost sovětskými i našimi řády a medailemi, Jaroš navíc zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.
Aby čtenářům přiblížil co nejúplnější, panoramatický obraz této cesty, přiřadil Vasil Hajdur ke svým vzpomínkám vyprávění několika spolubojovníků z různých druhů vojsk a různého zařazení, včetně samotného velitele Ludvíka Svobody, pod jehož velením vyřadili vojáci sboru za oněch šestadvacet měsíců své činnosti 24 600 nepřátelských vojáků.
V orchestru „východní mise“ to v době příprav na válku a při tvorbě jednotky nejednou zaskřípalo, vojáci, diplomaté a politici před „vystoupením“ dlouho ladili své nástroje a seřizovali noty, ale když dojde k nasazení u Sokolova, mohou být vojáci na své představení po boku sovětských vojáků právem hrdi. Také o tom, kdo všechno k těm nezapomenutelným chvílím a vítězstvím svým dílem přispěl, vypovídají stránky této knihy.
Vasil Hajdur svůj život neodlévá do bronzu. Ve svých vzpomínkách se ani nezmiňuje o tom, zda někdy přemýšlel, čím vším mohl být, kdyby nebyl „jenom“ vojákem. Ale jsem přesvědčen, že mi čtenáři této knihy dají za pravdu, že žít v jedné zemi s tímto „obyčejným člověkem“ je povznášející pocit. Velikost autora této vzpomínkové knihy spočívá totiž v něčem, na co jsme my ostatní už poněkud zapomněli – v odpovědnosti za osudy své země. Při obracení stránek té knížky stále slyšíme válkou možná už vzdálené, ve skutečnosti však pořád platné krédo: Nikdo není zapomenut, nic není zapomenuto.
Úvod ke knize Vasila Hajdura Z GULAGU PŘES BUZULUK DO PRAHY, kterou vydalo nakladatelství Futura a můžete si ji koupit za 219 Kč
Autor: JOSEF GAJDA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |